Možná by cyklistům z pelotonu chvíli stačila, sama už na kole tucet let jezdí a závodí. V Tour de France má ale Claire Pedronová neustále před pelotonem náskok. I když jen jako spolujezdkyně na žluté motorce, která v ruce svírá tabuli popsanou čísly. Ona je totiž dámou, která uprchlíky informuje o odstupech před hlavním polem.
V češtině pro její pozici ani ekvivalent neexistuje, ve Francii jí říkají: ardoisiere. Čtyři roky se snažila dostat tuhle práci a... "Ne, není to práce, je to splněný sen," skáče do řeči 25letá slečna z města Vannes.
Včera projela 15. etapu a znovu s galantním doprovodem cyklistů v úniku. Před letošní Tour absolvovala Pedronová jenom jeden závod – třídenní Tour de Picardie. A teď tři týdny den co den doprovází dobrodruhy, kteří si chtějí dojet pro kousek cyklistické slávy.
"Zvykám si, všechno se učím sama. Moje práce začíná, když mají cyklisté třicet sekund náskoku. Pak je důležité neztratit ceduli, pamatovat si všechna čísla, a když jich je hodně, žádné nevynechat."
Možná se její pozice s příchodem vysílaček stala zbytečná, jenže v kolotoči Tour je spousta přežitých mýtů. "Musím říct, že cyklisté se na tu moji tabulku opravdu dívají. Ardoisiere, to už je zažitý obrázek Tour."
Jejími předchůdci byli samí muži, velkou pozornost poutal třeba černoch Michel Bationo z Burkiny Faso, který roky uprchlíky těšil, když jejich náskok rostl, nebo zarmucoval, když se peloton dotahoval a jejich pouť se blížila ke konci.
Michel Bationo z Burkiny Faso, populární předchůdce Claire Pedronové.
Vyrazit do útoku je teď možná ještě atraktivnější, když na žluté motorce ve žluté kombinéze sedí dáma. Důkaz? Ve všech dosavadních dějstvích Tour měla společnost. "Že lákavější? To vážně nevím," smála se. "Zeptejte se cyklistů."
Největším kamarádem z této Tour by možná mohl být Belgičan Mario Aerts, ten snad v každé druhé etapě vyrazil dopředu ve snaze ukázat svůj dres do kamer – a taky slečně s tabulí. "Ještě jsme spolu nemluvili, on má za úkol jet vepředu a dělat to dobře," říká Pedronová. "Na povídání čas nemáme."
Na trase kolem Francie má Pedronová za sebou už 2 916 kilometrů, naštěstí bez vážných potíží. Jediné, co ji dosud trápilo, je horko. "A strach z pádu? Ne, jsem přece cyklistka," odmítá. "Jsem zvyklá, když se jede svižně, když se jede z kopce. Jsem dráhařka, a tam se jezdí natěsno ještě o něco víc než na silnici. Žádné obavy! Navíc můj šofér je excelentní, nemám starost, že by se nám něco stalo."
