Plavkyně nakoukla mezi světovou elitu

Pardubice - Být čtvrtá na světě a třikrát se probojovat do finále. To by měl být pro každého pádný důvod k radosti. Dvojnásob velký, když se takovým způsobem prosadí mezi seniorskou elitu čtrnáctiletá závodnice. „S dosaženými časy nejsem moc spokojená,“ trochu nečekaně pronesla Tereza Diepoldová, nejmladší česká reprezentantka na mistrovství světa tělesně postižených plavců. Opravdu výsledky dosažené v aregentinské Mar del Platě netěší?

„Vydařila se mi znakařská stovka a pětka v moři, ale jinak to mohlo být lepší,“ trvá na svém, přestože si třikrát vylepšila svůj nejlepší výkon a jednou změnila také tuzemské rekordní tabulky. V bazénu, kde díky žákům místní školy měla i česká výprava své fanoušky, absolvovala pardubická plavkyně pět disciplín. Začala výborně - už první start proměnila ve svůj nejlepší bazénový výsledek. Hned napoprvé postoupila do finále a v novém českém rekordu si doplavala pro sedmé místo. „Jenže po znaku šly mé výkony dolů,“ tvrdí Diepoldová.

 Přesto ještě dvakrát postoupila mezi elitní osmičku, mimo jiné i na 400 metrů volným způsobem, což měla být její nejsilnější disciplína. „Při ní jsem ale už vůbec nemohla,“ řekla Diepoldová. „Týden jsme v Argentině trénovali před šampionátem a už jsem za sebou měla tři disciplíny.“

Přesto dokázala únavu ze sebe setřást a svůj nejlepší výsledek si schovala jako

Argentinská bilance Diepoldové

- 100 m znak - 7. místo (1:21,06 - český a osobní rekord)
- 100 m v. zp. - 13. místo (1:14,52)
- 200 m pol. z. - 8. místo (3:05,61 - osobní rekord)
- 400 m v. zp. - 8. místo (5:32,53)
- 50 m v. zp. - 19. místo (35,42 - osobní rekord)
- 5 km v moři - 4. místo (1:14:48)

skvělou tečku na závěr šampionátu. Ve vlnách Atlantiku si doplavala v závodě na pět kilometrů pro čtvrté místo. Přitom tak dlouhou trať dosud absolvovala jenom při tréninku. „Moc jsem se na tento závod těšila. Už jsem byla v pohodě, chtělo se mi plavat,“ podotkla.

Pryč také byla nervozita, která ji během šampionátu provázela. „Byla hrozně velká, nikdy jsem takovou nezažila,“ smála se s odstupem času plavkyně. „Nejhorší to bylo při rozplavbách, před finále už byla nervozita menší. Snažila jsem se odreagovat, ale vůbec to nešlo.“

Do moře však vstoupila naprosto klidná. „Už to bylo bez nervů,“ potvrdila Diepoldová.

V premiéře maratonského závodu na světovém šampionátu bojovala statečně, přestože se v závěru díky větru zvedaly vlny a voda měla pouhých 19 stupňů. Do cíle doplavala čtvrtá. „Na obrátce mi unikla Britka, která získala bronz. Dělilo nás asi sto metrů,“ řekla Diepoldová. Takže radost z výsledku, nebo troška smutku z blízkosti stupňů vítězů? „Hodně mě to mrzí, ale na medaili jsem asi neměla.“

Co nebylo teď, může být příště. Třeba na paralympiádě v Aténách za dva roky. „Tam bych se moc ráda podívala, je to můj sen,“ potvrdila Diepoldová. Pomoci by měl i start v Argentině, kde nakoukla mezi světovou špičku. „Byla to velká zkušenost. Už vím, jak to na takové akci vypadá a především co musím ještě vypilovat.“