Měla jste během závodu nějakou krizi, nebo se vám jelo skvěle?
Opravdu se mi jelo skvěle, na klasice jsem vůbec nepociťovala nohy. Je to dané i tím, že to byl hromadný závod a klasiku jsem chtěla jet v klidu, i když ono se to nikdy úplně v klidu jet nedá. Vůbec jsem ale nečekala, že se po ní budu pohybovat tak vysoko. Věděla jsem, že bruslení bude těžké a bude bolet, což se potvrdilo, nohy mě opravdu bolely. Kdyby ne, tak bych určitě zkusila ještě víc zafinišovat. Ale šesté místo je pro mě úplně bombastické.
Takže jste klasickou část čekala o dost horší? To potěší, ne?
Nejsem si v ní ještě úplně jistá. Po těchto dvou závodech už samozřejmě vím, že s ní asi žádný problém mít nebudu, pokud se nepokazí máza nebo podobně. Spíš kdybych se rozjela rychleji, tak bych to nejspíš nevydržela. Takhle je ta jízda ekonomická a vede k dobrému výsledku. Asi u toho ještě chvíli zůstanu.
Když jste se v klasické části cítila tak dobře, nezkusila jste se držet suverénky Johaugové?
Ono je to těžké, když odstartujete a teď na tři metry široké trati se má vejít padesát závodnic. Ono by to třeba šlo, ale tím, že je ten start takový masový, tak jsem tam třeba někdo zasekne, pak je to těžké někoho držet. Trať byla úzká, málo sněhu, vlastně až v pátek tady nasněžilo.
Když jste vjížděla do posledního kola, říkala jste si, že jedete o historický výsledek?
Až takhle jsem to nevnímala, co se umístění týče. Ale měla jsem hrozně dobrý pocit, že dokážu jet s těma úplně nejlepšíma lyžařkama a ještě k tomu skoro na špici. To byl krásný zážitek.
Bojovala jste o čtvrté místo, ale na Němku Fesselovou a Norku Fallaovou už to nestačilo...
Vždycky bojuju až do konce. Jenom jsem věděla o Fallaové, že mě stejně ve finiši dá. Ale určitě jsem si neříkala tak si jeď, já si dojedu pro to šesté místo. To už by pak pro mě nebyl závod.
Nejprve dvacátá, pak osmnáctá a teď šestá. Kde se to může zastavit?
No to bych taky ráda věděla. Ale já jsem ráda, že jsem ten začátek měla takový trochu slabší, když vezmeme v potaz i to 54. místo ze sprintu v Kuusamu. Ale tím, že jsem přestala závodit loni v lednu, tak jsem se potřebovala dostat do takového závodního módu, což se mi snad pomalu daří. Doufám, že ty výsledky budu držet.
Takže jste se nastartovala a teď už to bude jeden skvělý výsledek za druhým...
(Úsměv) To nemůžu říct, ale myslím si, že se do toho člověk musí dostat po tak dlouhé pauze, potřebuje trochu času.
Vraťme se o tři čtvrtě roku zpátky, tehdy jste podruhé podstoupila operaci ramene. Poprvé to bylo ještě o tři roky dříve. Jste už stoprocentně zdravá?
Vždycky říkám, že klepu... Teď jsem podle mě byla v hodně dobrých rukou co se týče operace a následné péče. Přes léto jsem rameno maximálně zatěžovala a ono vydrželo, takže věřím, že to vydrží i nadále.
Aktuálně vás vůbec nelimituje?
Ne, to ne. Při pohybu, který dělám, tak určitě ne.
V kterém pohybu vás limituje?
Mám omezenou vnější rotaci o nějakých 10 až 20 stupňů, ale zrovna tuhle pozici v tom závodě nemám, takže to mě nijak nelimituje.
Vnímáte to třeba i tak, že jste si minulou sezonu trochu odpočinula a teď jste třeba hladovější než soupeřky?
Nemůžu říct, že bych si nějak odpočala, já jsem nebyla unavená. Ale vždycky je něco špatné pro něco dobré. Já jsem si dodělala věci do školy, co bych normálně přes zimu nestíhala. Za to jsem ráda a do té doby, než se mi podruhé to rameno utrhlo, tak jsem myslela, že je v pořádku. Žádný problém jsem tam nepociťovala, je to taky dlouhá doba, od té první operace. Ale holt se stalo a teď aspoň vím, že bylo v dobrých rukou a bude držet dál.
Vy jste aktuálně ve Světovém poháru jediná česká žena. Jaké to je?
No... docela mi to vyhovuje, protože kluci jsou na mě hodní, takže se mám jako princezna mezi nima. Ne, tak samozřejmě je dobré mít kámošku, se kterou můžete někam zajít, ale nějak mi to nevadí, jsem mezi klukama ráda.
Ta vzestupná tendence může za chvíli skončit na stupních vítězů, co myslíte?
No, nechci nic lámat přes koleno. Když to půjde, tak to půjde a když vystoupím, tak vystoupím. Ale myslím si, že to někdy přijde.
Aktuálně jste třináctá v hodnocení Světového poháru, do desítky to není daleko.
Nad tím jsem ještě nepřemýšlela. Ale kdybych byla v červené skupině, což je nejlepších 15 závodnic, tak by to bylo hodně pěkné.
Pěkné je i to, jak se vám postupně zvedá forma před Tour de Ski, že?
Tour de Ski je ještě daleko, jsou tam ještě dva svěťáky, nějaké tréninky. Ale je dobré vědět, že se můžu pohybovat takhle vysoko.
