Podobně jako třeba hrdinské postavy z knížek žánru fantasy vyšla ze zkoušky ohněm jako nadlidská bytost. SuperPetra.
Ač to může znít drasticky, prožité hrůzy v určitém smyslu prospěly její sportovní kariéře. Triumf na turnaji v Birminghamu naznačil, že navzdory stále pohřešovanému citu ve dvou prstech může být lepší tenistkou než dřív.
„Co Petra dokázala, je vážně zázrak!“ říká její kondiční kouč a blízký kamarád David Vydra. „Co by 95 procent lidí položilo, ji zocelilo. Jak svou situaci uchopila, to by dokázal málokdo. Co se přihodilo, odhalilo její mentální odolnost.“
Jaká je tedy nová Kvitová?
Každopádně zápolí s handicapem. Levačku nemůže zatnout do pěsti. Denně se o ni musí starat. Rozhýbávat. Ledovat. „Do konce kariéry už to nebude jiné,“ tvrdí.
Jedna věc zůstala stejná. I na trávě, po níž míčky kloužou zvlášť rychle, raketu udrží a nemusí upravovat dvacet let používanou techniku úderů. „Za to jsem fakt vděčná. V opačném případě by mi hrozila řada zranění,“ říká.
Trenér Jiří Vaněk žertuje, že jí operatér Radek Kebrle do ruky zašil větší cit. A vskutku: častěji se pokouší o kraťasy, na síti předvádí vytříbené voleje.
Vydra nabízí vysvětlení: „S doktorem Kebrlem jsme se bavili o tom, že při úrazu jedné ruky se používáním té druhé zapojuje druhá část hemisféry. Mozek je aktivnější, což pomáhá motorice. Petře tenisově prospělo, že všechno dělala obráceně, a projevuje se to také na kurtu.“
Klíčová byla při zotavování z brutálního útoku její poctivost a zatvrzelost. „Při elektroléčbě se třeba koncentrovala na to, jak jí proud šel až do konečku prstu, a tenhle přístup si přenesla do sportovní přípravy,“ říká Vydra.
Dřív si připouštěla pochyby, zamořovala si mysl očekáváním svého okolí, sama od sebe žádala úspěchy. Nyní dovede žít TADY a TEĎ.
„Jak neví, kdy ji ruka začne bolet, dělá všechno v tréninku se stoprocentním zaujetím,“ líčí Vydra. „Dřív také makala naplno, ale teď ví, že se hodí každých deset minut kvalitního tréninku. V posilovně nebo na kurtu je celou hlavou, dokonale soustředěná.“
Sama potvrzuje, že v nejkrušnějších chvílích v sobě objevila pevnou víru. Víru v sebe. Víru ve své parťáky, kteří jí rozumějí a podporovali ji i v nejtrudnějších momentech. Vydra s Vaňkem ji znají, pozorují ji denně, přesto si opakují: „To snad není možný!“
Žasnou nad jejím klidem. Valili oči, když v neděli ve finále ve třetím setu najednou zabrala a získala 17 z posledních 18 bodů.
„Slovo víra nemáme na tričku náhodou,“ tvrdí Vydra. „Také jsem si prošel těžkým obdobím. Po mozkové příhodě jsem měl jednou pocit, že odcházím. Fakt jo. Ale řekl jsem si: To nejde! Vstal jsem z postele a začal chodit. Zastavil jsem ten proces. V mysli se dá řada věcí otočit. Ona věří sama v sebe. Když něco bude opravdu chtít, dokáže to.“
Rozhodující je její psychické naladění. Přestavěný žebříček hodnot. Schopnost nehroutit se ze stavu 2:2 ve třetí sadě, když v prosinci 2016 málem přišla o život. Umění krotit špatné myšlenky, které se jí při prvním turnaji v Paříži vkrádaly do hlavy. „Byla nadšená, že může hrát, ale zároveň si vybavovala, z jakých děsů se musela vyhrabat,“ popisuje Vydra. „Po Roland Garros jsme si řekli, že minulost je tabu: Pro nás jsi prostě zdravá, jedeme dál. Máš nějaké karty, hraj s nimi!“
Blahodárný dopad na ni měl trénink ve vodě, jejž Vydra zařadil do programu: „Hodně plavala. Cvičila speciálně s rukou, ale i s celým tělem, což jí prospělo. Dělala otočky jako tuleň, posilovala ramena...“
Je fit. Bez věčného trmácení po světě najednou zbývalo dost času na kondici. Zátěž ovšem dávkovali zvolna, aby se snížilo riziko zranění, jež třeba nedlouho po comebacku zastavilo Marii Šarapovovou.
Jakkoliv bylo vítězství Kvitové v Birminghamu dechberoucí až neuvěřitelné, propukla okolo ní až nepřiměřená euforie. Sázková kancelář Tipsport ji společně s Karolínou Plíškovou včera vyhlásila za největší favoritku Wimbledonu. Nikdo přitom nemůže zaručit, že ji záhy nezastaví nějaká zdravotní potíž.
Podstatné je, že SuperPetra a její pobočníci zůstávají pokorní. Včera se odhlásila z turnaje v Eastbourne, vykurýruje si natažený sval v břiše, opečuje si namáhanou levačku. Do Wimbledonu vyrazí s mírem v duši a radostí z každé hezké chvilky.
Svou nejtěžší bitvu už přece vyhrála.
