Třebaže obě utkání stihla jistě a rychle, v neděli odpoledne na ni doléhalo vyčerpání. Zívala, mezi rozhovory se přesouvala vláčnou chůzí. Do očí se jí promítala únava.
„Ale je hlavně psychická,“ tvrdila po vítězství nad Angelique Kerberovou 6:2, 6:2. „Připadám si nějaká jetá. Taky se na mě podepsalo, že jsem po zápase ještě nejedla.“
Co tedy především cítíte po partii?
Od rána to bylo zvláštní, protože jsem nevěděla, jestli vůbec půjdu hrát. Nepamatuju si, že by taková situace nastala. Spíš jsem si myslela, že Kája vyhraje a na mě ani nepřijde řada. Když ztratila v prvním setu podání, napadlo mě, že možná půjdu na plac. Odebrala jsem se do šatny a snažila se připravit. Postupně se dostavila nervozita. Jsem samozřejmě ráda, že jsem přinesla do šatny třetí bod. Že si zahrajeme finále doma.
Samotné utkání jste stejně jako v sobotu zvládla v kvapíkovém tempu. Čím to?
Výborně jsem začínala výměny. Angie nenašla protizbraň. Snažila se vracet hodně míčů přes síť, abych se vykazila, ale to se nestalo.
Co vám letí hlavou, když vidíte, že rivalka nestíhá? Že má hlavu dole? Že ji melete?
Opakuju si, abych vydržela. Obě Němky se dokážou chytit na jednom míči, což jsem nechtěla připustit. Snažila jsem se pořád tlačit, i když bych možná nemusela. Ale jakmile bych Julii nebo Angie dala trošku víc času, mohly by být nepříjemné.
Jak mocná byla motivace zařídit si finále v Praze?
Určitě velká. Hrát v O2 areně je pro nás něco zvláštního. Vždycky se hrozně těšíme. Zase budeme mít mísu na dosah. Na kurtu asi bylo vidět, jak nás tahle šance láká.
Co by pro vás znamenalo, kdybyste ve finále narazily na USA a přijely sestry Williamsovy?
Nic extra. Američanky mají široký výběr, několik mladších hráček - třeba Stephensová už vyhrála grandslam. Serena teď není v ideální formě. Venus je šampionka a tenis hodně umí. Ale my budeme doma, což je výhoda.
O víkendu jste vyhrála už svou třicátou fedcupovou partii. Na kterou nejraději vzpomínáte?
Mám dvě. Finále 2011 v Moskvě, kde jsem s Kuzněcovovou prohrávala ve třetím setu 0:3. A pak právě s Angie v Praze ve finále 2014.
Vnímáte zvýšenou pozornost, kterou doma vaše fedcupové úspěchy budí?
Ani ne. Takhle v cizině to ke mně tolik nedolehne. Internetové články nečtu, jsem jenom na sociálních sítích. A na těch mých jsem žádný poprask nezaznamenala. Dostala jsem nějaké gratulace, ale vždycky víc prožívám Fed Cup doma.
Vyhrály jste 19 z 21 posledních fedcupových utkání. Pošesté v osmi letech jste ve finále. Nepřipadá vám to trochu jako sci-fi?
Je to divné, co? Nebo divné. Spíš nenormální. Že bychom vážně byly tak dobré? Asi jo. My si to nějak zvlášť neuvědomujeme. Jedeme plynule dál. Ale posledních osm let je nádherných. Když jsem začínala ve Fed Cupu, nic podobného bych si nedokázala ani představit.
Co přesně vás na Fed Cupu tolik vyburcuje?
Když hraju za Česko, cítím se jinak, což jsem ukázala třeba na olympiádě. Nejsem na kurtu jenom sama za sebe. Ve Fed Cupu mám okolo sebe tým, který mě celý týden podporuje.
Jak zábavná vám připadá skutečnost, že s Kerberovou se utkáte znovu v prvním kole stuttgartského turnaje WTA?
Vtipná mi nepřijde vůbec. Nepamatuju si, že bych s jednou soupeřkou hrála dvakrát za sebou.
Po Fed Cupu často spěcháte na další akci. Je příjemné, že tentokrát můžete ve Stuttgartu zůstat?
Je. Potřebuju se vyspat, najíst. V pondělí si od tenisu dám volno a možná vyrazím na nějaké nákupky. Na kurt jsem si zvykla, což ale Angie taky. Výhodu nebude mít ani jedna z nás, až se ve středu potkáme. Tak uvidíme, jak to dopadne.
