Kuříková do Afriky letěla složitě z poslední zastávky Světového poháru v Ekvádoru, kde obsadila 18. místo. A kolo se během transferu zatoulalo. „Nejprve slíbili, že přijde druhý den. Trénink tak absolvovala na mém. Sice jsme dali níž sedlo, ale stejně jí kolo nesedělo, protože mám o 15 centimetrů víc než ona,“ řekl trenér Lukáš Vrobel na webu českého triatlonu. Kolo nakonec před závodem nedorazilo, a tak Kuříková musela jet na trenérově i závod.
V příručním batohu si naštěstí přivezla několik nejdůležitějších věcí jako tretry na kolo a věci na plavání. „Pedály jsem si pronajala v místním stánku. Boty na běh byly ty, ve kterých jsem přijela. Ještěže lítám ve sportovní obuvi,“ napsala 25letá sportovkyně na svých internetových stránkách.
I s vypůjčeným kolem předvedla v Africe skvělý výkon a dojela třetí. „Mohlo to ale dopadnout ještě líp, protože v technické pasáži, kde se ten handicap vypůjčeného kola projevil, Petře ujely Švédka s Ukrajinkou. Cením si ale toho, že ukázala psychickou odolnost – nerozhodilo ji, že nemá vlastní kolo a dala do toho všechno,“ uvedl trenér Vrobel.
„Po prvních pár metrech jsem si myslela, že těch čtyřicet kilometrů s tak dlouhým kolem prostě nedám. Postupně jsem se však na kole uvelebila a začalo to jít. Po tom všem jsem měla z třetího místa radost, skoro jako kdybych vyhrála,“ svěřila se Kuříková.
A jak to dopadlo se ztraceným bicyklem? V noci po závodě přišlo triatlonistce oznámení, že si ho může vyzvednout na letišti v Agadiru...
Divoký byl ovšem pro jabloneckou rodačku, která nyní žije ve švýcarském Curychu, celý letošní rok. Na jaře složila státnice na Technické univerzitě v Liberci a stala se inženýrkou ekonomie. Těšila se, že se konečně bude moci naplno věnovat sportu.
Na Světovém poháru v Madridu skončila 17., což bylo její nejlepší umístění v této soutěži na olympijských tratích. Jenže v létě utrpěla při pádu na kole nepříjemné zranění. Zlomeninu lokte musela vyřešit operace na Univerzitní klinice v německém Münsteru. Poraněnou kost vyztužilo devět šroubů a dva kovové plátky, které jí tam zůstanou celý rok.
Houževnatá triatlonistka se ale nesmířila s tím, že by pro ni sezona definitivně skončila a na jejím sklonku se odhodlala k návratu. „Sedět doma a nic nedělat mě nebavilo. Snažila jsem se udržovat v kondici lehkou jízdou na ergonometru a domácím posilováním,“ popsala Kuříková.
„Naslouchala jsem svému tělu a postupně začala zatěžovat. Přestože mě loket stále ještě omezuje, pokusila jsem se připravit na návrat a postavit se na start Světového poháru v Ekvádoru.“
Odcestovala tedy na druhý konec světa, ale nakonec vůbec nevěděla, jestli se postaví na start. Baterie elektronického řazení jejího kola totiž nečekaně ohlásila: vybito. Nakonec se jí však těsně před startem podařilo potíže vyřešit a do cíle doběhla vyčerpaná na 18. místě. „Jsem zpátky, je to comeback, pro mě ale zatím poloviční. Věřím, že bez těch želez to půjde lépe.“
