Před jejími výkony se kdysi klaněla celá Evropa.
Prsařka Chocová se před pěti lety radovala ze dvou zlatých medailí. Stala se kontinentální mistryní na padesátimetrové trati, v krátkém i dlouhém bazénu.
Rok nato v dánském Herningu v téže disciplíně vytvořila stále platný český rekord (30,00 sekundy).
Od té doby se ovšem mnohé změnilo. „Plavání už mě neživí,“ podotýká zkušená reprezentantka.
Stihla oslavit třicáté (i jednatřicáté) narozeniny, ke sportování na vrcholové úrovni si přidala výrazné pracovní vytížení.
Vydělává si jako trenérka ve fitness centru, dává plavecké hodiny a věnuje se politice. Za stranu Uděláme pořádek v České Lípě sedí v českolipském zastupitelstvu.
Vše se snaží skloubit, nerozloučila se s profesionálním sportem jako třeba skokan Jakub Janda, který doskočil až do parlamentu.
Sezení na třech židlích se ovšem do Chocové kariéry promítá – omezila trénink, plavání už nebere jako prioritu a v Kodani se představila v jediném závodě.
Na své oblíbené padesátce stlačila čas na 30,99 sekundy. Od postupu do semifinále ji dělilo 17 setin. „S časem jsem spokojená.“
Nemrzí vás, že jste nenastoupila také na stometrové distanci?
Soustředím se teď jen na padesátku, na stovce bych nedokázala v uvozovkách vůbec nic. Přece jen práce je pro mě už prioritní, myslím zaměstnání, ne zastupitelstvo. Nepatřím už mezi nejmladší a plavání mě neživí.
Jste zpátky v Dánsku, kde jste v roce 2013 vytvořila český rekord. Vzpomínáte na Herning ráda?
Hlavně díky sociálním sítím se mi to teď vracelo. Jsem ráda za to, co bylo. Život jde ale dál a musím se smířit s tím, že budu ráda, když se na šampionát dostanu. Už to pomalu budu předávat mladým.
S jakým cílem pojedete v létě na mistrovství světa do skotského Glasgow?
Cíl... Těžko říct. Mám teď už jen jediného trenéra a to do fitka, s panem Pavlem Provázkem se soustředíme vyloženě na sílu. Do vody si chodím zaplavat stylem „dneska se mi chce, dneska se mi nechce“. Uvidíme, jak to půjde urvat silou.
Váš přístup k plaveckému tréninku působí lehce punkově.
Takový freestyle. (směje se) Díky práci už zkrátka nemám na vodu tolik času, po trénincích s klienty ve fitku kolikrát nemám ani na trénink energii. Už tam není tolik motivace, už to dělám pro radost. Fitko miluju, tam buším a uvidíme, na co to bude stačit.
Čas na přípravu vám bere i komunální politika, že?
Zasedání máme jednou měsíčně, jsem ale ještě ve sportovním výboru také jednou měsíčně. Přípravy a pročítání stovek stránek mi zaberou také nějaký čas. Na to si musí člověk sednout.
Jaké pro vás bylo přijít ze sportovního světa do politiky?
To byl pořádný šok. Šla jsem tam s nadšením, že zkusím změnit sportovní svět v České Lípě a jeho financování. Pak jsem ale otevřela oči a zjistila jak to chodí... Prokousávám se tím. Začátky byly krušné, ale už je to lepší.
Bude vaše politická kariéra dál pokračovat?
Do voleb máme rok. Na kandidátku půjdu, ale uvidím, na jakém místě. Můj život se odehrává spíš v Praze, tak nechci, aby se říkalo „Hele ty tu nebydlíš, tak co do toho chceš mluvit“. Rozmýšlím to.