Tak jak se po úvodních třech závodech sezony cítíte?
Cítím se skvěle. Momentálně jsem dost unavený, protože Strade byl v sobotu těžký závod, ale zároveň pořádný test. Takové utvrzení, okamžik pravdy, jestli jsem schopný zvládat i náročné závody.
A jste.
Šlo to nad očekávání dobře, z čehož jsem nadšený. Užil jsem si to, a navíc bylo skvělé, že jsme díky Julianu Alaphilippovi vyhráli a já se na tom podílel. Takže úplně paráda.
Jak sobotní závod z vašeho pohledu probíhal?
Ještě padesát kilometrů před cílem jsem byl mezi 30, 40 lidmi v době, kdy se to dělilo na menší skupiny, ze které se pak oddělila ta čtrnáctičlenná, ve které byl i pozdější vítěz. A to pro mě byla paráda. Cítím, že mi chybí pár procent výkonnosti do formy, kterou jsem měl dřív, a vím, že během pár měsíců se k ní budu schopný dostat. Vypadá to, že budu schopný úplně zregenerovat, a krůček po krůčku se dostanu na původní výkonnost.
Samé dobré zprávy. Vy jste plánoval, že v sobotu zůstanete v čele závodu tak dlouho?
Chtěl jsem zůstat vepředu co nejdéle to půjde. Abych zjistil, jak na tom jsem. Taky jsem udělal pár chyb – nedostatečně jsem pil a v závěru dostal křeče. Ta pauza je znát i v těchto detailech, které si musím oživit. Ale třeba boj o pozice, stresující okamžiky v balíku, to se rychle zlepšuje a vrací.
Měl jste vůbec po svém návratu nějakou slabší chvilku?
Nejtěžší byl pro mě asi ten první závod v Argentině. Tam jsem byl opravdu po několika dnech zničený. První den jsem byl schopný tahat, ale po třech čtyřech dnech jsem byl hodně unavený. Měl jsem pochybnosti, jak to se mnou bude, protože výkon nebyl takový, na který jsem byl zvyklý.
Bojoval jste i se strachem?
I takové momenty tam byly. Byl tam strach z pádu, když pršelo a více se padalo, ale zvykl jsem si na to. Pak v Kolumbii už to šlo skvěle, posunul jsem se i výkonnostně. Jen týmová časovka mi nevyšla. Byl jsem zklamaný, že jsem ji nebyl schopný odjet celou s týmem, i když to byly velké ambice. Tyhle momenty mě mrzí, ale zjistil jsem, že je potřeba ještě na dost věcech zapracovat.
Na čem třeba?
Musím více vystavovat tělo závodům, ta zátěž se nedá v tréninku nasimulovat. Právě ta opakovaná intenzita a extrémní zatížení mě může hodně posunout. Potřebuju i víc závodit, trochu si připomenout ten závodní instinkt. V některých momentech jsem v sobotu zbytečně váhal a ztratil jsem pár pozic před nájezdem do štěrku. Cítím, že v tomhle jsou rezervy.
Říkáte, že jste ztratil pár pozic. Umíte se vůbec v balíku se soupeři loktovat?
Umím, ale jde mi to jen v momentech, kdy o něco jde. Úplně mi nevyhovuje, když trochu fouká a sportovní ředitel řekne, ať všichni jedeme dopředu. Je to nervózní pro nic za nic. Když vím, že je důležitý moment a musím být vepředu, tak ve mně něco přepne a lokty vystrčím. Jindy to není úplně ono, ty lokty tolik nepoužívám, není to pro mě tak přirozené. Ale v těch důležitých momentech se mi daří dostat do módu, kdy nejsem tak hodný.
Žádný, ani menší pád jste zatím po návratu neměl?
Ne ne, musím říct, že je to dobrý. Měl jsem párkrát namále teď na Strade na tom štěrku, ale to měl vlastně každý. Bylo hodně velké sucho, což bylo paradoxně náročnější než minulé ročníky. Občas na tom to kolo plavalo, párkrát jsem si oddechl, když jsem to ustál. Postupně se dostávám do původního režimu i v momentech, kdy opravdu o něco jde, kdy člověk musí být vepředu.
Předpokládám, že neustále podstupujete určitou rehabilitaci. Je to o dost jiné oproti zbytku týmu?
Musím víc cvičit. O zádech prakticky nevím, ani při těch závodech, kdy je to v pohodě, ale musím nějakých 15-20 minut věnovat cvičení. Když ho vynechám, po pár dnech se to projeví, takže si na to musím dávat pozor. Neustále chodím do posilovny a budu s tím pokračovat celý rok, abych si kompenzoval kolo. Věcí, které ale musím dělat, není nějak extra moc.
Co vlastně na váš návrat zatím říkají v týmu?
Jsou nadmíru spokojení a nadšení. Už v Argentině toho ode mě moc neočekávali. Bylo to takové - uvidíme, jestli budeš moct něco objet, a když něco uděláš pro tým, bude to skvělé. A tak to i bylo. V Kolumbii jsem pak každý den tahal čelo balíku, tak jsem se opravdu dobře předvedl. I díky tomu jsem teď na Strade nemusel tahat jako první. To byla role pro Erose Capecchiho. Já jsem čekal na závěr a pomáhal klukům pozičně přibližně 70 kilometrů před cílem před rozhodujícími sektory závodu. Že jsem tam pak zůstal mezi 40 nejlepšími, to ani sportovní ředitelé nečekali. Jsou nadmíru spokojení a já jsem taky.
Předpokládám, že spokojený je i šéf týmu Patrick Lefevere.
Mluvili jsme spolu po Kolumbii a říkal mi, že je to skvělé, je hrozně rád.
Váš tým zatím absolutně vládne klasikám. Máte nějaký tip, jak vás porazit?
Musíte hodně držet pospolu. Naše výhoda je totiž v tom, že když se stanoví taktika a někdo je lídrem, tak ostatní kluci vědí, že máme šanci vyhrát, a pak tomu všichni dají maximum. Proto je pak nálada v týmu tak skvělá. Musí tam být důvěra a ochota dát týmu maximum, protože jakmile se začne dařit, nabaluje se to, přichází kolektivní sebevědomí. Před každou sezonou si říkáme, že jsme přišli o 3-4 dobré jezdce, tak jak se přiblížíme k úspěchu z loňského roku? Jednoduše, jdeme do toho s tím, že chceme uspět, dokázat, že můžeme pořád vyhrávat, i když to bude složitější.
A daří se vám to. Po dvou měsících máte jako tým na kontě 15 výher. Jaká může být ta cifra na konci sezony?
To vůbec netuším. Naše soupiska se trochu zmenšila, proto by to teoreticky mělo být menší číslo. Doufám, že nám ta vítězná forma vydrží a budeme takhle pokračovat. A jestli to bude 50, nebo 60 výher? Uvidíme. Každý závod chceme vyhrát.
Kdy přijde řada na vás?
(usměje se) Ono je dobré, že se dostane na každého. Sice ne každý vyhraje, ale všichni dostanou šanci jet na výsledek, což je další silná stránka našeho týmu. Všichni ví, že když pracují na někoho, přijde závod, kdy ostatní budou pracovat na něj. Někteří mají samozřejmě těch závodů, kdy můžou jet na sebe, 10 procent, jiní to mají naopak. Já doufám, že se na mě dostane někdy na konci sezony. Rád bych uspěl už dřív, ale vím, že v tuhle chvíli mi pár procent do maximální formy chybí.
Petr Vakoč
Co vás teď čeká?
Čeká mě Katalánsko a Baskicko. V každém se najde jedna dvě etapy, kdy můžu jít do úniku, takže je i šance porvat se o výsledek. Když tyhle dva etapáky půjdou dobře, mohl bych mít šanci jet třeba na Brabantském šípu na výsledek, ale to nemám garantované, uvidí se. Dovedu si ale představit, že bych mohl být jedním z lídrů.
A dál svůj program znáte?
Čekají mě ardenské klasiky – nevím, jestli všechny, to se ještě bude vyvíjet, na některých jsem jako rezerva, ale měl bych jet většinu. Do konce dubna mám takhle intenzivní program a až to jaro skončí, trochu si odpočinu a tu druhou polovinu sezony se snad posunu blíž k původní formě.
Ukážete se i na nějaké Grand Tour?
Před začátkem sezony byla ve hře Vuelta a všechno se vyvíjí dobře, takže nějaká pravděpodobnost je. Ostatní Grand Tour nevím, Tour de France není nereálná, ale ani pravděpodobná. Giro vzhledem k intenzivnímu programu nejspíš ne. To by toho na mě asi bylo moc.
