Ne, zatím nevyhrál, ale od začátku závodu Peter Sagan ukazuje, v čem je nejlepší.
Proč už šestkrát vyhrál zelený dres v bodovací soutěži.
A proč ho vlastní také na této Tour už od první etapy.
„Vždyť právě pro něj jsem tady přijel,“ usmívá se.
Pouze v sobotu jel v klasickém dresu Bory, což bylo vůbec poprvé, co na Tour nestartoval ani v dresu mistra světa, ani v dresu slovenského šampiona.
Klasický dres mu ale dlouho nevydržel.
Po první etapě měl v bodovací soutěži stejně bodů jako tehdy žlutý muž Mike Teunissen. A tak se převlékl do zeleného. Stejné pořadí bylo i po týmové časovce a až v pondělí konečně maillot vert patřil pouze majiteli, který ho v posledních sedmi letech získal šestkrát. Jen kontroverzní vyloučení před dvěma lety v rovinaté etapě do Vittelu Sagana z bojů vyřadilo.
„A teď se ho pokusím udržet, chci ho udržet,“ hlásí.
ZELENOU MÁ NEJRADŠI. Peter Sagan v zeleném dresu lídra bodovací soutěže.
I v úterní rovinaté zkoušce do Nancy pro to dělal všechno. Kilometr před cílem byl ve skvělé pozici. Vybral si zadní kolo Elii Vivianiho, pozdějšího vítěze, za kterého se zavěsil. Jenže v následné skrumáži se propadl o pár pozic dozadu.
V samotném finiši pak neměl příliš prostoru, i tak se prodral aspoň na čtvrtou příčku. I díky tomu se udržel na prvním místě bodovací soutěže. O 23 bodů právě před Vivianim.
Tour de France 2019Speciální příloha iDNES.cz: zpravodajství, rozhovory, reportáže, komentáře, startovka, přehled etap, historie závodu, ... |
„Přestože o vítězství bojovalo hodně silných spurterů, byl to čistý a dost těsný spurt. Dojel jsem čtvrtý a díky tomu jsem udržel zelený dres. Budu o něj ale muset ještě hodně bojovat,“ tvrdil po etapě.
Jestli byl zklamaný a smutný, nedal to tentokrát najevo.
„Jsem v pohodě. Nespadl jsem, mám zelený trikot, proč bych měl být zklamaný?“ ptal se. „Máme za sebou jen tři etapy a jednu časovku. Pořád je před námi dost etap, víte?“
Byl zpátky v rozverné náladě.
Tak, jak ho z předchozích sezon známe.
Výsledky vám neřeknou všechno
Výsledkově přitom zažil bídné jaro.
Nejbídnější od té doby, co do světa profesionální cyklistiky vstoupil.
Až do poloviny května, kdy na své oblíbené Kalifornii ovládl úvodní etapu, předtím zvedal ruce nad hlavou pouze jednou. V lednu na Tour Down Under.
Trápilo ho virové onemocnění, kvůli kterému zhubnul několik kilogramů.
„Víte, výsledky vám neřeknou všechno. Po jarní nemoci jsem byl dost oslabený, a když jsem se vyléčil, hned jsem se vrátil do závodů, což mi neprospělo. Ale taková je cyklistika, nikdo na vás nepočká. Ztratil jsem pár týdnů přípravy a skončilo to tak, jak to skončilo. Na druhou stranu, i tak jsem na Milán-San Remo, Kolem Flander a Paříž-Roubaix bojoval o vítězství nebo byl minimálně vepředu. Proto to hodnotím pozitivně,“ říkal pro MF DNES a iDNES.cz začátkem května.
Zároveň se stále potýkal s bolavou pravou nohou, která po pádu na loňské Tour dlouho nebyla stoprocentní.
„Dlouho mi trvalo, než jsem se z toho pádu dostal. Kyčel i hýžďový sval jsem měl opravdu hodně naražené, bolelo to snad půl roku. Ale teď už je to podle mě v pohodě,“ popisoval před odletem do Kalifornie.
Právě tady se sezona začala lámat.
V Americe si připsal první, druhé, třetí místo v etapách, následně přišla i rekordní sedmnáctá výhra na závodě Kolem Švýcarska, k tomu zelený dres.
„Mám za sebou velmi dobré období, nemám si na co stěžovat. V Kalifornii jsem vyhrál etapu, potom jsem měl dobrý kemp v Americe, při kterém jsem opravdu jen trénoval a vytěsnil všechny ruchy okolo. A ve Švýcarsku jsem teď taky vyhrál etapu a dosáhl i na další dobrá umístění,“ tvrdil před startem Tour.
Znovu v něm byla ta jiskra let minulých.
Znovu měl chuť závodit.
Jsem rád, že byl Peter zklamaný
Na Tour přijel s jediným cílem. S jednoznačnou misí: vyhrát posedmé zelený dres v bodovací soutěži a překonat historický zápis Erika Zabela. „Nebudu zastírat, že je to pro mě momentálně jedna z největších motivací,“ říká.
Na Grand Départ, tedy oficiální start, se připravoval tak nějak… saganovsky.
Ještě před úvodní etapou vzal do ruky kladivo a pomohl dělníkům v Bruselu se stavěním železné konstrukce, kterou dávali dohromady u finiše úvodní etapy.
„Musíte to udělat pořádně, jinak to spadne,“ radil pracantům, než se tím pochlubil na Twitteru. „Při tréninku s parťáky jsem zastavil, abych pořadatelům pomohl s přípravou na první etapu.“
While training with my @BORAhansgrohe teammates I stopped to give a hand and help prepare stage 1 of @LeTour pic.twitter.com/oW4WFnaLwM
— Peter Sagan (@petosagan) 4. července 2019
Bylo vidět, že mu je hej.
Když pak ale v úvodní etapě o deset centimetrů prohrál souboj o žlutý dres s Mikem Teunissenem, zuřil. I venku před autobusem Bory bylo slyšet, jak svůj vztek a frustraci ventiluje.
„Co se stane v autobusu, to tam taky zůstane. Tedy obvykle, někdy možná ne,“ usmál se poté, co už klidný po půlhodině vyšel ven. „Co můžu dělat? Samozřejmě, že to mohlo dopadnout jinak, spousta sprinterů už na konci neměla nohy, mohlo to být lepší. Ale jsem rád, že jsem nespadl. Byl to první den a myslím, že jsem Tour začal dobře.“
Těch pár centimetrů ho ale mrzelo. Chtěl žlutý dres. Chtěl vyhrát svou už dvanáctou etapu na nejprestižnějším podniku roku.
„A já jsem rád, že byl zklamaný,“ povídal hned trenér Patxi Vila. „Je to dobré znamení. Peter má formu a pokud bude dělat věci jako obvykle, vítězství přijde.“
Že nepřišlo ani v pondělní klasikářské etapě, kdy všem pláchl Julian Alaphilippe, ani v úterní rovinaté zkoušce do Nancy? Nevadí.
„Jednou to třeba vyjde,“ neztrácí Sagan naději. „Beru Tour den po dni. Bude ještě dlouhá.“
