Ostravský turnaj vyhrála bez ztráty jediného setu coby 736. hráčka světového žebříčku a nasazená jednička.
Před rokem, kdy šampionát vyhrála poprvé, byla ještě plná sportovního elánu, toužila posunout se výše z tehdejšího 347. místa, přičemž nejvýše byla na 287. příčce. „Můj cíl byl vždycky dostat se do světové stovky, ale jde to pomalu,“ říkala loni.
To už neplatí.
„Začala jsem studovat, vysoká škola je moje priorita. Tenis už mám na druhé koleji, hraji ho spíše pro zábavu a když mám volno,“ přiznala tenistka, která má z otcovy strany předky v Angole.
Vážně už nemá žádné tenisové ambice?
„Tak nějak to je,“ přikývla. „Nedařilo se mi tak, jak jsem předpokládala. Udělala jsem pro to, abych se dostala výše, maximum, ale dál to už nešlo.“
Když se probila do světové třístovky, musela začít hrát větší, kvalitnější turnaje. „A prosadit se na nich, v té konkurenci, bylo mnohem těžší. Už jsem na to fyzicky neměla,“ uvedla dvaadvacetiletá drobná hráčka, která začínala v opavském oddíle Witzenmann.
Podotkla, že už ani nehraje mezinárodní turnaje. „Výjimkou jsou jen ty, co jsou nejblíže, ale ty vzdálenější už neobjíždím.“
O návratu do opavského tenisu neuvažuje. „Pořád jsem v Přerově, ten už beru jako svůj domácí klub a asi tam zůstanu.“
Nepomýšlí ani na přestup do Ostravy, kde na Ostravské univerzitě studuje politickou a kulturní geografii.
