Tak jste si váš návrat představoval?
Návrat to byl perfektní. Ačkoliv – aniž bych chtěl shazovat tenhle prolog – zítra se to stejně zase všechno sjede dohromady.
Vy můžete vyrážet do 2. etapy s dobrým pocitem, že jste dnes uspěl i na vaší slabší a neoblíbené distanci.
To určitě. Loni jsem tu dopadl v prologu podstatně hůř, až jedenatřicátý. Teď jsem jel tak naplno, jak jsem se na tom krátkém úseku dokázal zmáčknout, a v cíli jsem necítil, že by mi extrémně docházely síly. To vše jsou dobrá znamení.
Zásadní otázka jako vždy zní: Jste stoprocentně zdravý?
Stoprocentně? (uchichtne se) To asi ne. To já nemůžu být nikdy. Uvidíme, co tomu prologu řeknou moje průdušky. Vzduch byl studený, ostrý, po dojetí mě slušně pálilo v krku. Jenže to asi každého. Okruh byl nahoru dolů, při dlouhém sjezdu jste vytuhli a pak hned přišly dva delší kopce.
Před Tour jste vyhlašoval: První čtyři etapy, z nichž tři jsou sprinterské, musím nějak přežít a teprve v Itálii se začne opravdu závodit...
... což platí pořád.
Lyžařská Tour vlastně začíná připomínat tu cyklistickou. Zpočátku se ukazují sprinteři a teprve pak, v Alpách, přijde čas rozhodnutí.
Přesně tak. Zítra bude pro mě důležité dojet při klasické patnáctce s většinou pole a potom ve dvou sprintech moc neztratit. Pro mě Tour doopravdy začíná až třicetikilometrovým laufem v Itálii.
Jak jste vlastně v Oberhofu slavili Silvestra?
Do devíti ráno to nebylo, bohužel. Po večeři jsme poseděli se servismany a v jedenáct šli chrnět. Jen o půlnoci mě na chvíli vzbudily nějaké rachejtle.
Vyzvídali na startu soupeři, proč jste tak dlouho nezávodil?
Vůbec. Třeba celý německý tým věděl, že jsem trénoval doma. Stejně se každý stará především sám o sebe.
Cítíte se nyní spolufavoritem Tour?
Ne, vůbec... (zarazí se a po chvíli dodá:) Vůbec o tom nepřemýšlím.
