Pelé, fotbalový král, vstupuje do sálu. "Tenhle turnaj byl lepší než ten minulý v Anglii. Více dobrých hráčů, více pěkných akcí, více gólů. Povedená akce," říká. Do finále mistrovství Evropy zbývají necelé tři hodiny a začíná tiskovka s nejslavnějším hráčem všech dob. Na sobě má tmavé sako, košili v barvě khaki a svítivě červenou strakatou kravatu. Trochu výstřední kombinace, ale on si ji může dovolit. Na tváři se mu lesknou kapky potu. Padají otázky. Před chvílí je oznámeno šestnáct hráčů do All Star týmu. Některá jména zarážejí, hlavně Španělé Guardiola a Raúl. Proč není mezi nejlepšími Jugoslávec Miloševič, jeden z kanonýrů mistrovství? "Ano, Miloševič je excelentní střelec, ale nedostalo se i na jiné hráče. Třeba na Bergkampa nebo Süküra." Svého oblíbeného fotbalistu současnosti Zidaneho však Pelé mezi hvězdami našel. Pro něj to byl nejlepší hráč Eura. "Je to mozek Francie. Bez něho by mělo mužstvo problémy. Má výborné vedení míče, dobře se pohybuje, umí si vybrat správné místo." Pelé vypráví. Stačí, aby pohnul rukou, a spustí kulomet blesků z fotoaparátů. "Proměnit penaltu je čím dál těžší," pokračuje o dalším tématu, které během mistrovství ožilo po pěti nezdařených pokutových kopech Nizozemců. "Říkám si, ať tedy raději sestoupí z tribuny šéfové klubů a jdou ji kopnout." Pelé je oblíbený, všichni mu věří, ale někdy se i on splete. Třeba před mistrovstvím tipoval za vítěze Angličany a očekával, že Německo bude největším zklamáním. Trefil to z poloviny. "A co si myslíte o rozhodčích?" zní jeden z posledních dotazů. "Udělali několik chyb, ale nezazlívejme jim to," říká. "V Brazílii jsme to zkoušeli už se dvěma hlavními rozhodčími při zápase a myslím si, že tohle je jediná možná cesta." Pár minut s Pelém končí, král odchází. Brzy mu bude šedesát a slibuje, že 23. října si při této příležitosti zahraje exhibiční zápas s přáteli na slavném stadionu Maracaná.
3. července 2000
