Co tedy v současnosti nejvíce trápí českou mládežnickou cyklistiku?
Základna by mohla být širší. Počet dětí, které mohou sportovat, je sice stejný jako dřív, jenže sportů je dnes daleko víc než kdysi, přibyly různé florbaly, hokejbaly a další. Zároveň mají děti i jiné priority. Ale v těch klucích, kteří u nás v kategorii do 23 let a v juniorech závodí, ta kvalita je. Jen teď musí zvládnout následující krok do vyšší kategorie - a hlavně je musíme u cyklistiky udržet.
Velkým problémem jsou finance. Šéf vašeho týmu Radim Kijevský dokonce přiznává, že je mu ze situace se sháněním sponzorů občas až do breku.
Takové problémy řeší všude. Dnes všechno stojí peníze. I drobnosti nám pomohou, třeba když nám někdo zaplatí hotel. Ale nepůjde to dál bez zapálených lidí, jako byl dříve pan Vršecký nebo je teď Radim, který do cyklistiky vkládá svůj čas a zapálení. Potřebujeme pro ty kluky peníze, aby si mohli zazávodit i venku a mít srovnání s nejlepšími ve svých kategoriích.
Což vy máte.
Snažíme se o to. Ale v tomto směru by měl i svaz více využívat celý potenciál závodů v cizině. Když ty závody jsou, tak proč na ně nejezdit?
Hovořil jste o zapálených lidech. Máte obavu, že vymírají?
Pořád ještě jsou. Ty mladé kategorie jsou hodně o tatíncích a rodičích. Ne vždy to bývá pozitivní, ale bez nich to momentálně v těchto kategoriích nejde. Až později, když se závodník dostává do určitého systému, se úloha takového tatínka zmenšuje - a pak záleží i na tom, jak se s tím smíří.
Českým problémem je také skutečnost, že na rozdíl od jiných evropských zemí u nás neexistuje žádný druhodivizní profesionální tým, který by se stal pro mladé Čechy dalším stupněm na cestě vzhůru - a do zahraničních druhodivizních týmů se dostávají mnohem obtížněji.
Tak to souvisí s tím, že Česko nikdy nebylo a asi ani nebude cyklistickou velmocí. Je to dané i charakteristikou sportu. Cyklistika je náročná a dělat ji dobře stojí spoustu odříkání. Musíte mít i motivaci podstupovat postupné kroky a snažit se účastnit velkých závodů. A některá naše děcka prostě taková nejsou.
Vy jste sám závodil v první divizi, potom jste byl sportovním ředitelem na farmé Quick-Stepu. Co vás na nové práci u Topforex-Lapierre nejvíce překvapilo?
Už pouhý systém výběru závodníků je tu úplně jiný než na farmě Quick-Stepu. Musíte neustále přemýšlet i o tom, aby to dávalo ekonomický smysl. Na farmu Quick-Stepu přicházeli předvybraní kvalitní mladí jezdci, kteří už měli jasno, že chtějí dělat velkou cyklistiku. Ti naši kluci si naopak teprve ujasňují, co vlastně chtějí dělat. V tom spočívá největší rozdíl.
Loňská sezona vašeho týmu byla výrazně ovlivněna doslova masivní marodkou. Jak jste se s tím vyrovnávali?
Já jsem nikdy nic takového ještě nezažil, a to jsem už toho v cyklistice zažil dost. Ale takovou marodku vážně ještě ne! Šest z deseti lidí týmu bylo najednou nemocných. Po prvním soustředění přišla naprosto nestandardní epidemie mononukleózy, která vyřadila polovinu našich závodníků na nejméně tři měsíce, ale spíše na ještě delší dobu, protože ta jejich těla byla tou nemocí poznamenaná.
Našli jste pro takovou epidemii vysvětlení?
Ani jsem se po tom nepídil, tohle nejde ovlivnit. Ale bylo to zvláštní, mononukleóza svým způsobem není infekční. Pak se vám stane, že máte domluvené závody v Itálii a najednou zjistíte: Vždyť já tam nemám s kým jet. Mělo to původně být tak, že v Česku umožníme závodit všem klukům z týmu, ale pro závody venku z nich budeme vybírat ty nejlepší, aby to byla pro ně i motivace. Ale kvůli těm nemocím se nám celý ten pečlivě budovaný domeček zhroutil.
A výsledky nebyly.
Samozřejmě nebyly. Velké očekávání jsem vkládal třeba do sprintera Tomáše Čapka, který se mohl prosazovat i na rovinatých závodech v Itálii. Když v Itálii na jaře startoval poprvé, všechny překvapil. Chodili pak za mnou italští známí a říkali mi: ‚Co to je? Kdo to je? O tom vašem týmu tady předtím nikdo nevěděl a najednou v něm máte frajera, který se ve spurtu protáhne balíkem a dojede desátý, i když se spurtuje na vodě a v nebezpečných podmínkách.‘ Čapkovi jsem věřil opravdu hodně. Mononukleózu sice nedostal, jenže si pro změnu zlomil zápěstí těsně před závody, na nichž mohl vynikat. Na konci sezony pak měl problémy vůbec se zase skamarádit s kolem. U těchhle kluků, co jsou ještě školou povinní, často trvá déle než obvykle, než se dostanou zase zpátky.
Přesto jste upozorňoval i na pozitiva minulé sezony vašeho týmu. Jaká tedy byla ta největší?
Že jsme se snažili cyklisticky vychovávat mladé kluky, pracovali s nimi a dostali je i na závody mimo Česko, aby tam viděli, jak to chodí ve světě. Pozitivní je i to, že se dvěma klukům podařilo přestoupit o kategorii výše. Dominik Neumann šel do Elkovu (3. divize), kde viděl další potenciál svého růstu, což byl krok správným směrem. A nadějný junior Richard Holec podepsal v italském týmu Colpack (3. divize, farma stáje Bahrain Merida).
Richard Holec míří na farmu týmu Bahrain Merida!!! Více zde: https://t.co/bOe7JqIKcD #jsmeteam #cycling #cyclingtransfer #team https://t.co/OYz7cn3j4F
Od koho ze současné dvanáctky si v následující sezoně slibujete nejlepší výsledky? Podle tiskových materiálů vašeho týmu je mezi nováčky i osmnáctiletý Adam Foltán, jezdec zcela výjimečný a „největší talent slovenské cyklistiky od Petera Sagana“.
Jo, to klidně opište, ty tiskové materiály jsme psali my. (směje se)
Opravdu je až tak velkým talentem?
Předpoklady rozhodně má. Ale i když jsou fyzické předpoklady hodně důležité, cesta do špičky je dlouhá - a nevede vždycky po větru a z kopce.
A co Češi? Mohli by se jezdci z vašeho týmu probojovat i na prestižní Tour de l’Avenir, největší etapový závod kategorie do 23 let?
Nejdřív si musí Česko vyjet, že národní tým bude moci na Aveniru startovat. Což dost záleží i na tom, kolik bodů do žebříčku získá na závodech Karel Vacek (loni nejlepší český junior, nyní jezdec druhodivizní americké stáje Hagens Berman Axeon). Z našeho týmu by se na Aveniru mohl někdo ukázat, ale jména zatím říkat nechci. Nejdřív tu bude Závod míru do 23 let. Na něm musí ukázat, jestli na Avenir mají.
Šestka českých cyklistů ve World Toura jejich vyhlídky na sezonu 2019 očima Pavla Padrnose Roman Kreuziger (Dimension Data) - Znovu coby lídr na velkých etapácích? Proč ne. Lídrem své nové stáje Dimension Data určitě bude. Uvidíme, jestli ho nechají soustředit se na Tour. Zkušenosti má obrovské, stačí se potkat s kondicí. Zdeněk Štybar (Quick-Step) - U něj je cíl jednoduchý: připravit se nejlíp, jak jen dokáže, na jaro a vyhrát velkou klasiku. Ty mu budou vždy nejbližší. Jan Hirt (Astana) - Má to v hlavě dobře nastavené. Ví, že pokoušet se o nějaký velký výsledek před květnem, nemá u něj smysl. Ale na Giru už bude koncentrovaný a tam může něco dokázat. Musí jít metodou postupných kroků. Letos je tím postupným krokem, aby se pokusil vyhrát na Grand Tour horskou etapu. Petr Vakoč (Quick-Step) - Vždycky to byl můj kůň. Je neskutečné, jaký pokrok od loňského zranění udělal, přinejmenším podle všech informací, které mám a které jsem o něm nasál. Pokud bude v prvních závodech dobře fungovat a vezmou ho potom i na klasiky, může to být zajímavé. Jan Černý (CCC) - Potenciál má, jen si musíme počkat, jaký prostor v týmu dostane. Pokud bude závodit stejným stylem, jako když coby mladičký kluk ujel v etapě Kolem Trentina a šel do vedení celého závodu, prosadit se může. Mohl by být také pomocníkem van Avermaeta na klasikách. Leopold König (Bora) - O něm jsem i já už nějakou dobu nic neslyšel. Stále je v Boře? (Ano, na soupisce figuruje, ale na soustředění týmu podle zákulisních informací nejezdí a veřejné informace o svém zdravotním stavu neposkytuje. - pozn. red.). Často jsem poslední dobou jezdil v Jeseníkách, kde Leo rád trénoval, ale už jsem ho na kole nepotkával ani tam, i když to má víceméně kousek za barákem. Takže těžko říci, co s ním bude. Talent to byl veliký. |
