Už při svém odchodu do Brna jste říkal, že první utkání v Novém Veselí pro vás bude hodně speciální. Tak jak jste středeční duel v místní hale zvládl?
Jelikož jsem v Novém Veselí byl dvacet let a hala tam stojí třináct, tak jsem ji pomáhal stavět. A když jsme přijížděli autobusem, kráčel jsem do ní a šel jsem do jiné kabiny a na jinou lavičku - tak to byl takový nezvyklý pocit. Ale samozřejmě, takový je sportovní život. A k našemu řemeslu to bohužel patří. Musel jsem se s tím nějak vyrovnat. Ale pocity jsem měl smíšené, to musím přiznat.
Kdy to z vás spadlo? Když se začalo hrát, nebo až po utkání?
Když jsme byli tak dvacet kilometrů od Veselí, na cestě zpátky. (usmívá se)
Jaké bylo samotné středeční utkání? Krátce po něm jste řekl, že jste vyválčili remízu z beznadějného stavu.
My se potácíme ve zdravotních problémech. Neodjeli s námi dva hráči, další dva se nám zranili při společném kontaktu hned ve třetí minutě. Jeden zápas nedohrál, druhý se sebezapřením. Takže jsme v podstatě byli bez čtyři hráčů, což se výrazně projevilo. Bohužel už jsme neměli tak široký tým, abychom mohli držet vyšší tempo. Ale nakonec jsme pak dobrou obranou a výkonem gólmana vyválčili aspoň tu remízu.
Byl závěr hodně emotivní?
To je jasné, tak jako v každém vyrovnaném zápase. Utkání mělo velký náboj, oba týmy hodně chtěly vyhrát. To bylo vidět. My jsme vítězství potřebovali, Veselí mělo logicky zvýšenou motivaci i kvůli okolnostem, o kterých jste mluvil. Takže emoce tam byly.
Jak moc v takové chvíli mohli domácím chybět tradičně skvělí fanoušci?
To je takový příběh současné doby. Protože ve Veselí je určitě atmosféra vždycky skvělá. I já jsem se těšil, že se potkám se spoustou lidí. A když hrajete v hale, kde jste zvyklý, že to šedesát minut rezonuje, a najednou je tam úplné ticho, je to opravdu smutné. Na druhou stranu je dobře, že aspoň můžeme hrát. Protože kdyby se nehrálo vůbec, tak by to byla úplná tragédie. Teď si na to musíme nějakým způsobem zvyknout a doufat, že se to změní.
Když se ohlédneme za oběma zápasy, jsou dvě remízy zisk, nebo ztráta?
Těžko říct, těžko se to hodnotí. Brno čtyři roky s Veselím neudělalo bod, teď jsme dvakrát remizovali. Postavení obou týmů v tabulce je taky jasné, otočilo se. Z tohoto pohledu spokojenost. Na druhou stranu, je to smutné. Už po půl roce jsme v podstatě favorité tohoto střetnutí. A měli jsme minimálně tři body z těch dvou zápasů získat. Historicky je to určitě veliký posun, ale pro nás je teď momentálně zklamání, že aspoň jeden z těch dvou zápasů jsme nedokázali vyhrát. Ten domácí určitě.
Před prvním utkáním jste zmiňoval, že vypíšete prémii do kabiny. Dočkají se hráči nějaké odměny?
Ne, nic si nezaslouží. (usmívá se) Na druhý zápas jsem to už ani nevypisoval. Remíza je pro mě málo, já jsem náročný trenér. (směje se)
Když už jste zmiňoval postavení v tabulce, jak jste spokojený s tím, jak se vám v Brně daří?
Je to zajímavá otázka, ale je potřeba to rozdělit do několika sekcí. Klub prošel obrovskou změnou, ať co se týče kvality a přístupu k tréninku, tak počtu tréninků. To se obrovsky zvedlo. Začínali jsme v hodně nízkých podmínkách, teď opravdu fungujeme skvěle a stáhli jsme ten rozdíl, který byl za začátku propastný. Klub je teď plně funkční a je to i vidět. Už s Duklou nebo s Plzní prohrajeme o dva, o tři góly. Hrajeme vyrovnané zápasy s top soupeři. S tím jsme určitě spokojení hodně.
Ale výsledkově to zatím úplně nestačí.
Je to o tom, že nám chybí tři čtyři body. Kdybychom je měli, jsme velmi spokojení. V podstatě jsme zklamaní, chtěli jsme být někde kolem pátého šestého místa. Na druhou stranu je potřeba říct, že nám teď fakt chybí Nikola Sekulič, přes kterého jsme v prvních zápasech dali sedm osm gólů. Teď je nemáme a prohráváme o dva tři góly. On je ten jazýček na vahách, proč ty body nemáme. Doufáme, že nyní nastavujeme něco, co se nám v budoucích letech vrátí. Sport je v tomto spravedlivý. Věříme, že v příštím roce už budeme konkurenceschopní úplně jinak.
Tuším, že mi asi odpovíte, že už vám to nepřísluší. Ale přesto: jak vnímáte výsledky Nového Veselí v aktuální sezoně?
Já bych si hlavně přál, aby Nové Veselí nesestoupilo. Je to klub, ve kterém jsem dvacet let něco budoval, dotáhli jsme to do evropských pohárů. Teď mě trápí pohled na tabulku, jak ze strany Brna, tak ze strany Veselí. A přál bych jim záchranu. Na jednu stranu škoda, že jsme jim ve středu ten bod dali. To mě mrzí. Ale kdyby jim měl pomoct k záchraně, bylo by to dobré.
Takže stále nějaké city k Veselí chováte?
Dnes jsou pro mě soupeř, musím to brát tak, že jsem rád, že jsou pod námi. Ale určitě bych byl raději, kdyby v tabulce bylo Brno třetí a Veselí šesté. To by se mi líbilo. Teď je ten pohled hodně smutný, dvacet let práce trochu padlo. Ale věřím, že jak my půjdeme nahoru, tak i Veselí se z toho otřepe. A další sezonu i oni budou hrát roli, na kterou jsme doteď byli zvyklí. A budou se pohybovat úplně nahoře.
