V šestnácti letech odešel z rodného Písku, který mu začal být basketbalově malý, do pražské Sparty hrající nejvyšší českou soutěž. „Připadal jsem si jako v jiném světě, najednou jsem nastupoval proti Jiřímu Okáčovi nebo Petru Czudkovi. Mým spoluhráčem byl Jiří Welsch, který pak přestoupil do Olimpije Lublaň, odkud zamířil do zámořské NBA,“ vypráví Englický.
Po úspěšném období ve Spartě si Englického vytáhl trenér Ježdík do Nymburka, nejúspěšnějšího českého týmu. „První sezonu jsem se rozkoukával, ale ve druhé už jsem dostával hodně příležitostí a myslím, že se mi dařilo je využívat. Takže z basketbalové stránky super,“ líčí.
V polovině ročníku 2006/2007 přišel šok, dopingová kontrola a v ní pozitivní výsledky na stopy marihuany v moči. Následoval zákaz hraní basketbalu v Nymburce i české lize. „Myslím, že to byla chyba, která se musela stát. Jako hráči mi to určitě ke kariéře nepomohlo, ale posunulo mě to po lidské stránce,“ dodává Englický.
Kvůli stopce v české lize zamířil Englický na roční štaci do nizozemského Groningenu, kde hrál i evropské soutěže. Tam se mu však nedařilo podle představ, když dosahoval průměru pěti bodů na zápas. Nymburk mezitím vsadil na jiné hráče, a tak se návrat nekonal.
Další kroky basketbalisty mířily na Kypr. „Vím, že basketbalově to není tak zajímavá destinace, ale na Kypru se mi líbil hlavně mimosportovní život, krásné počasí, pláže. V jejich lize je horní polovina tabulky na dobré úrovni srovnatelné s našimi nejlepšími týmy. Spodní část soutěže je ale o dost slabší,“ informuje Englický. Tamní životní styl ho uchvátil natolik, že vydržel na ostrově osm let.
Před dvěma lety se vrátil zpátky do Písku. Tým Sršňů hraje první ligu a prožívá po všech stránkách své nejlepší období, tak měl Englický jednoduchou volbu, kde s basketbalem pokračovat.
„Do Čech jsem se vrátil, protože přítelkyně otěhotněla a my jsme nechtěli vychovávat dítě v cizině. Domácí zázemí je k nezaplacení, musím tímto poděkovat prarodičům našeho syna Robinka. Dost nám pomáhají, na Kypru bychom byli na všechno sami,“ přemítá Englický.
Právě ve městě u Otavy je teď šťastný jak v osobním, tak sportovním životě. Minulá sezona byla pro tým úspěšná, když obsadil třetí příčku v první lize. „Měli jsme slabý start, chvíli trvalo, než jsem si zvykl na nové spoluhráče, tak jako oni si zvykali na mě, stále jsem však věřil v naše kvality. Věděl jsem, že to dotáhneme daleko, a to se nakonec potvrdilo,“ vzpomíná.
Letos se k týmu mužů přidal trenér Jan Čech a Sršňům se daří. V pátečním jihočeském derby sice prohráli v Jindřichově Hradci, ale i tak drží v tabulce solidní čtvrté místo. Do týmu se postupně zapracovávají dorostenci.
„Je super, že jsme opět omladili. Aspoň i já se cítím stále mladý a jejich energie mi opravdu pomáhá. Honzy si jako trenéra vážím, minulý rok dokázal s mladšími dorostenci vyhrát extraligu, to je historický úspěch pro celý jihočeský basket. Bylo by skvělé postupně mladíky z toho týmu zapracovat a nejlépe i zopakovat loňský výsledek,“ myslí si Englický, kterého ještě láká vidina postupu Písku do nejvyšší české soutěže.
