Jaká byla po vyřazení nálada?
Hned po zápase jsme chtěli jet domů, ale naši fanoušci nás moc nepustili. Společně jsme oslavovali bronz. Přijely jich dva autobusy, obsadili celou jednu tribunu. Všichni jsme měli tolik dojmů, že jsme se docela zdrželi. Až před půlnocí jsme vyráželi domů.
Co jste si řekli v kabině?
Že jsme odehráli sérii ve velkém stylu se zvednutou hlavou. I prostějovští fandové nám tleskali, ti naši byli úžasní. Přes Prostějov jsme se do finále dostat mohli, ale jeho palubovku jsme holt neprolomili, prohráli jsme o bod a o čtyři. Titěrný rozdíl! Ovšem po odchodu Hatchera a nemoci Soukupa jsem nemyslel, že bychom mohli klepat na dveře finále a mít je otevřené. Stačilo branou projít, my si jí přibouchli.
Co zápas číslo 5 rozhodlo?
Detaily, které v celkovém kontextu nejsou až tak vidět. Nejdůležitější, že se nedařila tolik střelba ze střední a dlouhé vzdálenosti. Jinak jsme měli víc útočných doskoků, míň ztrát, větší aktivitu na trestné hody. Bohužel klíčoví hráči Alič, Pavel Houška a Sanders neměli takové procento střelby, abychom mohli jít přes Prostějov, když jsme z minus 14 stáhli na minus 1.
Bronz jste obhájili, sezonu tedy hodnotíte jako úspěšnou?
Kombinace druhého místa v poháru a čistého bronzu v lize ještě v Děčíně nebyla, moc si to považujeme. Stejně jako unikátní domácí bilanci 22:2, kdy jsme prohráli jen s českými mistrem Nymburkem a slovenským Levicemi. S Prostějovem jsme měli bilanci 5:5, oni nám to v lize sportovně vrátili za semifinále poháru. Musím poděkovat všem klukům, pracovali svědomitě, tvrdě, pro ně je to zase posun.
Z vašeho mužstva čiší soudržnost. Čím to, že u vás týmová chemie dlouhodobě funguje?
Každý rok pečlivě a dobře vybíráme hráče, kteří mají nejen basketbalový um, ale jsou i kvalitní lidi. Osa mužstva, Soukup, Sanders, Houškové, je dlouho spolu, tým táhnou. A letošní nováčci splnili lidské očekávání, Burke i Boyer byli fajn. To, že jsme kolektiv na hřišti i mimo něj, je důvod, proč jsme tak úspěšní. Budujeme něco, co se tolik penězi vyčíslit nedá. Po odchodu jednoho z nejlepších hráčů děčínské historie Hatchera jsme klukům dali jiné role a oni očekávání naplnili, ne-li převýšili.
V Děčíně jste už osm let, máte ještě roční smlouvu. Jak bojujete se stereotypem?
Já mám rád krásné stereotypy! Jak v životě: když se hezké věci každodenně opakují, líbí se vám to. I já jsem součástí toho, co se tu děje. Jsem jedním z těch, co se snaží budovat značku BK Děčín. A mám radost, že firma vzkvétá, že máme s hráči skvělé vztahy.
