Do školní soutěže NJCAA zamířil před touto sezonou z USK Praha, ve kterém se coby vyhlášený pracant začínal prosazovat v nejvyšší soutěži. Ale...
„Hned na začátku jsem poznal, že musím zlepšit kondici. Na univerzitách se hraje na 2x20 minut, je to hodně běhavé a atletické, hra se moc nezastavuje. A já byl hned při prvním zápase úplně mrtvý. Postupně se to ale lepšilo a na začátku sezony už jsem to tempo zvládal,“ řekl devatenáctiletý Samoura pro web České basketbalové federace.
V druhé polovině sezony se musel vyrovnat se zraněním stehenního svalu. „Zranění mělo vliv i na koleno, pořád jsem ale dostával kolem 30 minut. Nakonec jsem tak větší problémy než s fyzickou stránkou věci měl spíš s místní mentalitou,“ podotkl Samoura, jehož otec pochází ze západoafrické Guiney.
„Já jsem v zahraničí, a konkrétně v USA, vždycky hrát chtěl. A ve stejné míře jsem tam šel i kvůli studiu, protože s hraním se dá ve Státech nejlíp zkombinovat. I v USK v tomhle ohledu odvádějí dobrou práci, přesto ta možnost studovat a hrát u nás se nedá porovnávat se systémem v Americe,“ připojil Samoura.
„A pak jde i o rozdílné tempo hry, kdy je to v Americe rychlejší, je tam větší dravost a konkurence,“ řekl Samoura, který by se rád posunul výš. „Asistent z jedné školy v NCAA mi říkal, že by měli zájem, ale neozvali se, takže asi budu pokračovat na Cochise. Šanci na přestup ale ještě nějakou dobu budu mít.“
Za rok v USA získal cenné zkušenosti. „Musím ještě víc zatletičtět. A taky jsem tušil, že budu muset změnit mentalitu, což se taky potvrdilo. V Americe místní kluci basketem žijí na maximum, protože nemají jinou možnost. Celkově mi tedy ten rok pomohl ještě víc vyspět,“ prohlásil.
Samoura se musel otáčet i v NJCAA, kde kvalitu prvodivizních celků označil díky rychlé a atletické hře za hodně dobrou. Cochise College, kterou ve dvou kampusech navštěvuje 13 tisíc studentů, vyhrála největší konferenci Arizony a padla až v kvalifikačním duelu, jehož vítěz by se utkal s nejlepším celkem státu Utah o vstupenku na celoamerický šampionát divize 1. I ten ale nakonec zhatila pandemie.
Ve volném čase je opatrný. Od výletů v okolí jej odrazuje hrozba setkání s jedovatými hady. „Je jich tam dost. Já se proto pořád bál chodit ven, protože kolem se rozkládá savana, a já, ač normálně ven chodím rád, tak ti hadi mě od toho odrazovali,“ řekl Samoura.
Nevydal se ani do Mexika. „Spoluhráči třeba na začátku osmitýdenní přípravy vždy o víkendu chodili relaxovat do Mexika, ale to já nechtěl. Zaprvé už na párty moc nejsem a taky jsem nechtěl přijít o vízum. Z takových výprav bych byl vystresovaný, že se může něco stát,“ vyprávěl.
„Jedna holka tam ztratila doklady a to už jsem tam pak nechtěl tuplem. Na druhou stranu - jeden Mexičan mi vyprávěl, že i když kolem hranic to nevypadá nic moc, dál do mexického vnitrozemí je to už výrazně lepší a hezčí,“ doplnil Samoura.
V listopadu se vydal na Den díkůvzdání do okolí Tucsonu, o březnový výlet do Phoenixu jej připravil koronavirus. Domů se vrátil už 17. března a ještě do poloviny května jej čeká online studium na dálku.
„Máme s vyučujícími různé mítinky přes aplikaci Zoom, posílají nám úkoly a děláme i testy. Při nich jsme všichni přes speciální software připojení na webový portál školy, musíme na sebe mít namířenou kameru laptopu, aby bylo vidět, co přitom děláme a kam se koukáme, a oni si pak zpětně ta videa vyhodnocují,“ dodal Samoura.