"Ale Superfinále jsem si užila, jak nejlíp to šlo, se vím všudy. Bylo to skvělé. A to ani nemluvím o fanoušcích, kteří byli úžasní. Z toho jsem trošku dojatá. Jenom jsme měly vyhrát," litovala Andrea Pastušková.
Je na vás vidět, že jste hodně smutná. Tolik jste věřila?
Myslela jsem si, že za stavu 2:2 už to urveme, že vyhrajeme. Minimálně jsem si myslela, že to zvládneme, to prodloužení, ve kterém to bude buď, anebo. Věřila jsem, že to zvládneme do vítězného konce. Ale když dostanete tři minuty před koncem gól, to člověka srazí. Byla to smůla.
V power play už to nešlo?
To už se hraje pod tlakem, musí se dát gól. Nevyšlo to.
I tak jste ale na svůj první gól čekaly dlouho. Přišel až po 50 minutách.
Trenérka Herbadentu říkala, že měli hodně šancí, ale nevím. Třeba já jsem trefila dvakrát tyčku v první a ve druhé třetině. Asi by to bylo úplně jiné, kdybychom my daly gól. Ale na to se nemůžeme vymlouvat. Holt nám to tam nespadlo, nebylo to potřebné štěstí. Nic jsme tam nedokleply, až ve třetí třetině se tam něco dokoulelo.
Jak moc vás nakopl gól na 2:1 deset minut před koncem?
Začaly jsme více běhat, najednou jsme byly rychlejší. Naopak holky z Herbadentu si nedaly přihrávku. Já stoprocentně věřila, že vyhrajeme. Ten nový pohár, o který se hrálo, jsme prvně chtěly my.
Nepodařilo se. Co vám běželo hlavou po konci Superfinále?
Určitě smutek. Je to škoda. Měly jsme na ně, i když tam hraje deset lidí z reprezentace a u nás jsou holky, co do repre nikdy nepůjdou. Prostě smutek. Ale nakonec jsme za stříbro rády.
