„Nikdo nechce prohrát o dvacet bodů. Ale se hrou, kterou jsme předváděli, to dramatičtější být nemohlo. Když to srovnám třeba s Kolínem, tak teď jsme si na palubovce moc nevyhověli. V Pardubicích jsme hráli individuálněji,“ říkal 29letý Jelínek.
V čem ještě se ty zápasy lišily?
Kolín nás zřejmě trochu podcenil, protože měl šest vítězství v řadě. Tak si asi mysleli: nějaké Svitavy... My jsme tam hráli koncentrovaně a začali si hned od začátku věřit. Oni se zatahovali a my měli volné střely, které jsme proměňovali. To nás nakoplo, podporovali jsme se navzájem. Teď jsme často předržovali balon, občas jsme možná měli i špatný výběr prostoru na hřišti.
Ve třetí čtvrtině jste se na dlouhou dobu bodově zasekli. Proč?
Před ní jsme si říkali, že když najedeme do koše, tak to musíme vyhazovat ven. Právě na začátku třetí čtvrtiny jsme však dvakrát skončili pod blokem. Oni jsou vysocí, umějí skákat, je hodně těžké zakončit.
Co jste znovu ve Svitavách, bodově se vám daří. Zatímco ve slovenské Handlové jste s vlastním příspěvkem nebyl spokojený vůbec, nyní se zdá, že plníte roli tahouna...
Rád bych jím byl, aby se na mě kluci mohli spolehnout. Když to srovnám s Handlovou, je to něco úplně jiného. Přestože zrovna s Pardubicemi to neplatilo, víc si na palubovce pomůžeme. Rozehrávač T. J. Bannister dokáže navázat dva hráče a vyhodit mi to na trojku, z čehož jsem měl v předchozích duelech hodně volných střel a těžil z toho. To v Handlové nebylo. Moje body jsou ale až druhořadá věc.
Měl jste v publiku, jako bývalý hráč Beksy, přátele?
Byl tu kamarád, přišly manželka s dcerou. Mám tu hodně známých a jsem rád, že mě přijdou pozdravit po zápase, že se k sobě hlásíme. Je to super; jsou to lidi, které znám třeba patnáct let a vidíme se jenom na zápase, protože se jinak nemáme možnost potkat.
