"Chtěla bych dokázat, že i po porodu na to mám. Byla by to pro mě satisfakce za všechno, co jsem tomu věnovala, Netajím, že to chci dokázat sobě i těm, kteří mě už odepisovali," říká bojovně.
Po zisku čtvrtého místa na olympijských hrách v Aténách 2004 si dala roční pauzu – a na svět přivedla dceru Valerii. Půl roku po jejím narození se vrátila do atletického kolotoče famózním způsobem – loni vyhrála závod oštěpařek na Zlaté tretře v Ostravě a výkonem 65,26 m zlepšila rekord mítinku.
Jenže pozdější zranění úponu na ruce jí znemožnilo absolvovat zbytek sezony, přišla také o účast na mistrovství Evropy v Göteborgu. „Ve svalu se udělaly dvě mikrotrhliny, které musely srůst,“ vysvětluje.
Čtyři měsíce se léčila. „Chodila jsem na rázový ultrazvuk, magnet a laser, aby se zraněné místo lépe prokrvilo.“
U televize pak sledovala, jak její mladší reprezentační kolegyně Barbora Špotáková získala na šampionátu starého kontinentu stříbrnou medaili a v průběhu sezony jí vzala český rekord, jehož hranici posunula až na 66,21 m.
Rivalitu však Brejchová necítí. „Že bych teď měla toužit po výkonu 66,22 m? To ne, to už bych chtěla třeba 66,50!“ vtipkuje Nikola.
„I když by to stejně nemusel být rekord, čekám, že se brzo znovu posune,“ naznačuje možnosti Špotákové. „Já jsem navíc nikdy nehleděla na to, kolik kdo hází. Mám svůj cíl, který chci dosáhnout a je jedno, jestli jsou přede mnou Češky nebo ne.“
Prvořadá je její vlastní výkonnost. A zdraví. Pozitivní zprávy dostala Nikola Brejchová od lékařů na podzim – ruka je v pořádku. Jelikož záda, která ji trápí dlouhodobě, také nezlobila, začala koncem října přípravu na letošní sezonu.
V porovnání s předešlými udělaly s trenérkou Marcelou Pilařovou dvě změny. V tréninkovém plánu nefiguruje soustředění v teple. „Trenérka pochopila, že nejsem ochotna odejít na dlouho od rodiny ani tahat s sebou dceru na soustředění,“ říká atletka PSK Olymp Praha.
Stejně má ze všech tréninkových míst nejradši Nymburk. „Mám to blízko domů, podmínky jsou tam výborné, zajistí mi regeneraci i jídlo, takže mi tam nic nechybí.“
Fyzická příprava byla letos delší, oštěpem začala Nikola Brejchová házet až koncem dubna. „Jindy to bývalo i koncem února nebo začátkem března, ale letos jsme vše posunuly kvůli termínu mistrovství světa,“ připomíná relativně pozdní termín klání v Ósace (25. srpna - 2. září).
Prioritou sezony je pro ni start na světovém šampionátu. „Vše bude záležet na zdraví. Mám trochu strach, jak to zvládnu fyzicky, proto si budu závody pečlivě vybírat.“
Limit pro start v Ósace by však chtěla splnit už zkraje sezony. „Snad by se to mohlo povést na některém z prvních tří závodů,“ přeje si.
Úvodní závodní pokus roku 2007 absolvuje čtvrtá oštěpařka z mistrovství světa v Edmontonu 2001 stejně jako loni na největším domácím mítinku, Zlaté tretře v Ostravě (27. června). Pak ji čeká mistrovství republiky v Třinci.
„A v červenci jsou v kalendáři tři velké závody - Atény, Lausanne, Madrid,“ naznačuje možnosti startů. Koncem července si udělá interní účtování – a co když oštěpařka s osobním rekordem 65,91 m nebude mít na kontě výkon za hranicí 61 metrů?
„Pokud se budu trápit, začnu se zamýšlet nad tím, jak pokračovat,“ netají. Jako čtvrtá žena olympijských her má vysoké ambice. „Nejsem ochotna házet na postu dvacáté v Evropě,“ říká jasně Nikola Brejchová.
„Už teď mám výčitky, že dceru okrádám o čas a všichni se mi podřizují,“ přiznává. Bez pomoci manžela Jana, tchýně a maminky si aktivní kariéru s malou Valerií nedokáže představit.
 Oštěpařka Nikola Brejchová s dcerou Valerií. |
