Právě jste se stal mistrem světa ve vodním slalomu, už tomu Ondřeji věříte?
Ondřej Tunka: Zatím mi to nedochází, je to neuvěřitelné.
Vít Přindiš: Cítím, jak se klepe.
OT: Klepu od té doby, co jsem dojel (zasměje se). Fakt nemůžu uvěřit tomu, co se stalo, je to nádhera.
VP: Plánem bylo dojet do finále a teď máme dvě nejcennější medaile, to je neskutečné.
Jaká pro vás byla finálová jízda?
OT: Byl jsem s ní hodně spokojený. Jelo se mi hrozně dobře a vlastně si ani neuvědomuju, že bych mohl něco udělat líp.
Vítku, nemrzí vás ty dvě setiny?
VP: No já jsem rozhodně líp jet mohl, to vím (zasměje se). Na desáté brance jsem ztratil nějaké desetinky, ale to k tomu patří. Ondra si to za ty super výkony, které letos podává, zaslouží. Neuteklo mu letos žádné finále a teď je z něj mistr světa.
Do finále jste vstupoval jako druhý, za vámi jelo dalších osm kajakářů. Jak jste prožíval to čekání na definitivní verdikt?
OT: Bylo to příjemné, protože jsem věděl, že jsem zajel dobrou jízdu, o dost lepší než v semifinále. To jsem už ani nevěřil, že se můžu do finále dostat. Ale po finálové jízdě jsem hned doufal v medaili. Sice jsem předpokládal, že kluci pojedou rychleji, ale když pomalu odpadali, začal jsem doufat, že by to mohlo vyjít. Ve zlato jsem ale rozhodně nevěřil.
CÍLOVÁ RADOST. Ondřej Tunka to ještě netuší, ale právě si ve francouzském Pau dojel pro titul mistra světa.
Když jste Vítku viděl, jaký čas váš kolega zajel, neznervózněl jste?
VP: Věděl jsem, že vede, ale neposlouchal jsem, jaký má čas. Soustředil jsem se na svou jízdu a nechtěl jsem se nechat vybláznit. Nechtěl jsem to zbytečně hrotit, někde riskantně zkracovat trať. A myslím, že se to povedlo, povedlo se to na chvalitebnou.
Reprezentaci v minulosti táhli Vavřinec Hradilek s Jiřím Prskavcem a teď tady stojíte vy dva.
OT: Všichni spolu každý den trénujeme v Tróji, každý den spolu závodíme, a to nás posouvá dál.
A teď jste zase Francouzům vypálili rybník, navíc na jejich domácí trati.
VP: Povedlo se to asi líp, než jsme očekávali. My máme první dvě místa a třetí je navíc Slovinec Kauzer. Viděl jsem Francouze Borise (Neveua – pátého), který měl slzy na krajíčku. Ale taky zajel skvělý závod.
Přindiš na chvíli odbíhá za svou přítelkyní...
Ondro, všiml jste si hned, když Kauzerovi za cílem připsali dvě trestné sekundy?
Nevšiml, zjistil jsem to až později. A ani nevím, kde toho šťoucha měl. Docela mě to překvapilo a nejdřív jsem tomu ani nevěřil. Slavil jsem stříbro a slavil bych ho stejně jako zlato.
Byl to pro vás neuvěřitelný šampionát. Z kvalifikace i ze semifinále jste vždycky postupoval jen tak tak.
Když přijíždíte na mistrovství světa, chcete ho vyhrát. Ale u mě nic nenasvědčovalo tomu, že bych to fakt dokázal. Tu dobrou jízdu jsem si ale schoval až na konec.
A díky medaili teď máte zajištěné místo v reprezentaci pro příští sezonu, takže se vás týká i mistrovství Evropy v Troji a také světový šampionát v Brazílii.
No jo vlastně, to je krásný. Už teď se na to těším, v Troji to bude nádherná show.
Teď pro změnu odbíhá Tunka a přibíhá Přindiš...
Vítku, co znamenají dvě setiny v takovém finále?
To asi nedokážu popsat, je to nic. Možná jsem se mohl malinko víc předklonit, že by se spustila fotobuňka, ale ono je to jedno. Jsem šťastný za to, co předvádím celý rok, nesjel jsem žádnou špatnou jízdu. Nesedlo mi to akorát v Lipsku, jinak to byla super sezona, nemůžu proti ni říct ani popel. Tohle je její krásné završení.
U vašeho času se nejprve objevily dvě trestné vteřiny, poté zase zmizely. Vnímal jste nějaký šťouch?
Vůbec ne. Vím, že jsem někde uprostřed trati udělal chybu, na desítce jsem se sekl zadkem o dno, to mě zpomalilo, nechal jsem tam asi dvě setiny. Ale o žádném šťouchu jsem nevěděl. Říkal jsem si, že jsem si to všechno hlídal.
