„Je to jiné, když přijedete a týmy tady ještě nejsou,“ přiznal devětatřicetiletý rodák z Trutnova, který na Vysočině bude od pátku do neděle sledovat světový šampionát v biatlonu na kolečkových lyžích.
Máte rozporuplné pocity?
Dneska už na kolegy, kteří pokračují dál, jenom koukám. Ale nemyslím, že by to bylo špatné. Takhle jsem se rozhodl a jsem za to rád. Všechno má vždycky svoje pozitiva a negativa.
Můžete být konkrétní?
Pozitivum je určitě to, že už neodjíždím z domu na nějaký dlouhý časový úsek a můžu tudíž trávit víc času s rodinou. To byl hlavní důvod, proč jsem se rozhodl jako trenér skončit.
Hamza v Novém Městě: Od letního MS čekám propagaci českého biatlonu |
A jaké je negativum vaší volby?
Máte najednou výrazně menší kontakt s týmem. Předtím jsme fungovali jako rodina, teď jsem ten vzdálenější. Na to si člověk musí zvyknout.
Nehledáte automaticky stopky, když se ocitnete blízko trati?
(usmívá se) Je to jiné. O stopky nejde, člověk si prostě jen musí zvyknout, že prochází a nekouká na věci očima trenéra, ale člověka, který hledá, co se dá zlepšit okolo.
Ale není to tak, že byste v roli sportovního ředitele trávil čas pouze v kanceláři?
To vůbec ne, já toho moc nenasedím. Pod funkcí sportovního ředitele si toho lze vybavit spoustu. Pro mě se změnila především jedna věc, že už nejsem na střelnici. Ale jinak dělám věci, které jsem zařizoval i předtím. Moje práce je pomáhat a připravit pro tým všechno, co je potřeba. Mít ho pod dozorem. Tím ovšem nemyslím metodicky, ale prostě tak, aby všechno fungovalo co nejlépe.
„Jsem rád, že se letos na olympiádě podařilo získat dvě medaile i bez Gábiny.“ |
Každopádně máte určitě přehled i o metodách nových koučů. Jakou změnu přinesli do přípravy české biatlonové reprezentace Norové Egil Gjelland a Anders Magnus Bratli?
Je jasné, že každý trenér musí mít nějakou svoji filozofii. Samozřejmě máme věci, které nám fungovaly, takže i s nimi noví trenéři pracují. A první zpětné vazby, které máme jak od kluků, tak od holek, jsou pozitivní. Tréninky si pochvalují. Ale hodnotit budeme až po sezoně. Za sportovce budou mluvit výsledky.
Jste optimista?
Věřím, že se zase něco podaří a že český biatlon bude znovu patřit mezi země, které bojují o pódia.
Třeba už na nadcházejícím světovém šampionátu v biatlonu na kolečkových lyžích v Novém Městě na Moravě? Jaký to bude šampionát?
Pro všechny týmy to bude určitě součást přípravy na zimní sezonu. Ale rozhodně bych tohle mistrovství světa nepodceňoval. My jsme moc rádi, že se koná u nás doma. A jakákoli zkušenost pro mladé závodníky s tímto formátem závodů je hodně důležitá. Někdo má třeba větší trému a kde jinde se otrkat než na podobných závodech.
Česká reprezentace by měla startovat ve Vysočina Areně v kompletním složení?
Určitě. Třeba Ondřej Moravec je na kolečkových lyžích silný. To samé Michal Krčmář. A Michal Šlesingr má hodně silné nohy, takže mu to na kolečkách taky šlo.
Jsou závodníci, kterým letní obdoba biatlonu vyloženě sedí?
Například Michael Rösch (Němec závodící za Belgii – pozn. red.) v Ťumeni proháněl nejlepší závodníky, ovšem v zimě se pak nechytal. A v létě se tradičně daří i Slovákovi Martinu Otčenášovi. Patří mezi elitu. Rusové mají dokonce specialisty na kolečkové lyže.
Proč jsou ale u těchto biatlonistů takové výkyvy mezi létem a zimou?
Protože kolečkové lyže jsou silovější, podobné bruslím. A těžší sportovci s tím nemají takový problém. Na odrazu je to jinačí.
Vraťme se ještě na chvilku k vám. Když jste v březnu oznamoval konec v roli šéftrenéra, říkal jste, že nevíte, jestli u biatlonu zůstanete. Je pro vás role sportovního ředitele ideální kompromis?
Víte, já mám biatlon rád. Strávil jsem s ním nějakých patnáct let, což mi přijde skoro neuvěřitelné. Takže jsem uvítal, že u něj můžu zůstat. Chci dělat práci, která má smysl a která mě baví. A dokud uvidím, že všichni táhneme za jeden provaz, tak tady budu rád.
V poslední době ovšem český biatlon schytal několik tvrdých úderů. Mám samozřejmě na mysli Gabrielu Koukalovou a její knihu a všechna prohlášení...
Tak nějak už jsme to přestali řešit. Já jsem rád, že se letos na olympiádě podařilo získat dvě medaile i bez Gábiny. Na druhou stranu Gábina toho pro biatlon udělala strašně moc. Pak se ale rozhodla jinak. Ovšem náš tým funguje dál. Jsou tady další lidé, kteří se dokázali prosadit. A všichni zaslouží za tu spoustu dřiny obdiv.
V jednom rozhovoru jste řekl, že si Gabriely Koukalové ceníte a že doufáte, že ani z jedné strany nejsou dveře úplně zavřené. Mluvil jste s ní teď někdy v poslední době?
Ne! Ona skončila, řekla, že se bude věnovat svému osobnímu životu. Tak to je. Řekl jsem, že když bude něco potřebovat, ať se ozve. Každopádně s těmi věcmi, které se odehrály okolo, nemám úplně zapotřebí se nějak angažovat.
A co doma? Rodina si pochvaluje, že vás teď vídá mnohem častěji než dřív?
Já myslím, že jo. Člověk sice pořád nemá pevnou pracovní dobu, ale proti těm dlouhým soustředěním je to rozdíl. Oba synové určitě ocení, že mají tátu víc doma.
