Vyčítáte si tu poslední ránu, nebo jste spokojený?
Kdyby to byla třeba desátá rána, řekl bych si – dobrý, protože dneska nebylo lehké střílet. I tak ale ty ležky byly relativně v pohodě, tam byly ještě schůdné podmínky.
Při střelbě vestoje už to neplatilo?
Tam si člověk buď musel chvíli počkat, nebo zabojovat. O to víc mě mrzí, že jsem tu poslední ránu nedal, byla těsná.
Hodně těsná. Trenér Zdeněk Vítek říkal, že to byl kalibr, který mohl spadnout.
I já jsem ji viděl v podstatě jako dobrou. Mrzí mě to hodně, stálo mě to tak sedm míst. Kdybych byl do desítky, jsem spokojený, takhle jsem ale víceméně zklamaný. Docela jsem se nadřel, a ne že by sedmnácté místo byl špatný výsledek, ale s tou střelbou je to nic moc.
Ani na trati to nebylo ono, co?
Byl to boj. Moc mi to nejelo. Jak trať zapadala sněhem, bylo to o kus těžší, než když jsme se rozjížděli. Na druhou stranu, je to pro všechny stejné.
Bylo to pro vás o to náročnější, že jste do většiny kol vjížděl s mezerou před sebou?
No jo, jen ve čtvrtém kole jsem vystoupil do hlubokého sněhu tady na stadionu a nechal se předjet čtyřmi lidmi, abych jel alespoň jednou v nějakém vláčku. Jinak jsem všechna kola jezdil proti tomu větru a pokud člověk není v nějaké top formě, je to sakra znát. Proto bylo příjemné si takhle aspoň jednou odfrknout.
V běhu jste pokaždé ztratil. Bylo psychicky náročné jet s tím, že při střelbě doháníte to, co jste v běhu ztratil?
Už ve druhém kole jsem si to vyhodnotil. Když jsem viděl, že lidem, se kterými jsem jel, absolutně nestačím, tak byla taktika jasná – sestřelit všechno. Jiná cesta nevedla. O to víc mě mrzí, že jsem ty čtyři nuly nedal.
Ondřej Moravec v cíli stíhacího závodu v Oberhofu
V běhu jste zaznamenal až 44. čas, ztratil jste minutu a třičtvrtě. Není to až moc? Nebo to odpovídá pocitům?
Těm pocitům to rozhodně odpovídá. Dneska to bylo ještě větší trápení než včera. Tajně jsem doufal, že by to mohlo být lepší, ale nestalo se to. Dělal jsem, co jsem mohl, ale střelba byla jediná cesta, jak se probojovat dopředu.
V neděli vás ještě čeká štafeta.
Abych pravdu řekl, nevím, kde na ni seberu síly, dneska mě to stálo neskutečně energie. Nejradši bych si odpočinul, protože toho mám fakt plné zuby, ale nemůžu, protože tady nemáme lidi. Nějak se s tím budu muset poprat.
