„Atmosféra byla super. Je vidět, že v Česku chodí na závody nejvíc lidí, a jsem za to moc rád,“ chválil 28letý biker z Rokycan.
Ten byl poslední českou nadějí na cenný kov z domácího šampionátu a dlouho ji také naplňoval. Do posledního z osmi okruhů ještě vjížděl na čtvrté pozici, jenže pak jej natěšení příznivci u cíle dlouho vyhlíželi marně. Cink nakonec dorazil až na 12. místě. „Šel jsem do závodu s tím, že jsem chtěl medaili, takže je to určitě zklamání. Dnes to tam prostě nebylo,“ posteskl si Cink.
Začátek tomu přitom vůbec nenasvědčoval. Po pádu van der Poela dokonce český dres nějakou dobu svítil na úplném čele, následně patřil do skupinky bojující o medaile za nezadržitelným nizozemským expresem, kterého počáteční karambol zbrzdil jen na kratičký moment.
„Ze začátku jsem se sice snažil bojovat, ale už jsem věděl, že nohy jsou takové těžké. Bohužel jsem neměl úplně svůj den,“ líčil Cink, kterého navíc brzy zradil zadní tlumič. „Byl zamčený a nešel odemknout. Na kamenech jsem to cítil, ale nechci se na to vymlouvat, protože i tak si myslím, že jsem na to neměl.“
To ještě diváci, kterých se sešlo úctyhodné množství, netušili. O to smutnější pro ně bylo vidět Cinka klesat pořadím. „Dvě kola před cílem to vyvrcholilo, neměl jsem vůbec nohy. Měl jsem i náběh na křeče,“ prozradil jezdec, kterému úplně nesedla ani trať. „Uvítal bych tu, co tu byla předtím, ještě neupravenou. Byla hezky přírodní a taková biková, zatímco dnes to byl letecký den. Bylo to hrozně rychlé a podklad tvrdý, což se mi moc nelíbilo, ale pro každého to bylo stejné.“
Olympijský vítěz jako uklízečka
Až daleko za Cinkem – na 31. příčce a jako třetí z Čechů – projel cílem Jaroslav Kulhavý. „Furt jedu jako diesel bez turba,“ poznamenal olympijský vítěz z Londýna 2012, který se pozvolna vrací po závodní přestávce. „S výsledkem vzhledem ke své historii samozřejmě spokojený být nemůžu, s výkonem jakž takž. Po té pauze, kdy jsem de facto jen ležel na lehátku nebo cvičil v posilovně, to furt není na sto procent a ještě s tím bojuju. Musím tvrdě makat a kousat ty špatné výsledky, nic jiného mi nezbude. Hlavně to nesmím uspěchat.“
Zatímco téměř po celou kariéru byl Kulhavý zvyklý jezdit vepředu a sbírat velké medaile, nyní se prodírá houfem v hloubi pole. Což je nezvyk pro fanoušky i pro něj. „Jako byste mě z generálního ředitele po dvaceti letech dali na uklízečku. A ještě jsem byl jako ředitel hnusnej na zaměstnance a jako uklízečka od nich dostával čočku,“ porovnává 34letý závodník. „Lidi mi říkali, ať skončím s kolem, už ve dvaceti. Pak jsem to slyšel každé tři roky, takže je mi jedno, že to říkají znovu.“
Závod dokončil i kvůli divákům. „Za normálních okolností by z toho člověk slezl, šetřil by hlavu a šel si orazit. Ale lidi perfektně fandili a ve finále jsem si to užil,“ řekl Kulhavý.
