I pro člověka zvyklého na vysoké sportovce je tohle extrém. Balvín narostl do 217 centimetrů, ční nad vámi jako nebe, jako bájný obr Atlas.
A také na jeho ramenou ostatně leží pořádná zátěž: jestliže chce Česko uspět při své premiérové účasti na mistrovství světa, potřebuje svoji věž v co nejlepší formě.
Být něčím zajímavý
Šampionát v Číně startuje už 1. září a tým má nemilou jistotu: nebude u toho zraněný pivot Jan Veselý, nejlepší hráč Euroligy.
„Přicházíme o jednu z hlavních hvězd, je to velká škoda. Ale zase je tu šance pro ostatní. Musíme pracovat s tím, co máme, nemůžeme se na nic vymlouvat,“ povídá Balvín. Počty - aspoň ty centimetrové - jsou proto snadné.
Z mimořádných čahounů, které v basketbalu nutně potřebujete, zbyl už jen on. „Ondra je pro nás megadůležitý bez ohledu na Honzovo zranění. Tolik hráčů přes 210 centimetrů prostě v Česku nemáme,“ říká reprezentační manažer Michal Šob.
Veselý už zažil (byť neúspěšné) angažmá v NBA, v Evropě patří k výrazným osobnostem. On a Tomáš Satoranský, to mělo být ústřední duo kádru - extrémně sehrané, extrémně úderné.
Jenže se rozpadlo, a tak na scénu svými dlouhatánskými kroky přichází Balvín. Je mu 26 let, zkusil si Eurocup i Euroligu, ve španělské lize sehrál přes 200 utkání. V létě 2016 pro něj dokonce byla připravena smlouva s Houston Rockets, ale zámořské angažmá neklaplo.
Proč? První z našinců v NBA Jiří Zídek říká: „Někdy je zkrátka nejdůležitější být ve správný čas na správném místě.“ A Balvín jen přikyvuje.
„Kolikrát je to tak, že třeba nemusíte absolutně vynikat, ale je prostě nutné být něčím zajímavý. Letos v průběhu sezony z euroligového Milána odešel do New Orleans Lotyš Dairis Bertrans, který měl přitom průměr pěti bodů na zápas - ale je skvělý střelec za tři a oni zrovna v NBA takového hledali. Tak mu to vyšlo,“ popisuje.
Jemu samotnému před třemi lety ne, roli hrály peníze i načasování.
To ale neznamená, že by Balvín vzdával kurážnou vizi toho, že by se mohl stát teprve pátým Čechem mezi zámořskou šlechtou.
„Nějaký kontakt tam pořád je. Přes léto jsem teď byl v Utahu na minikempu a říkali mi, že jsem se jim líbil, ale že nehledají nikoho na mé pozici,“ přibližuje. „Je to spíš otázka toho, jak zvládnu příští sezonu. Když se podaří a zapracuju na určitých činnostech, otevřené to je. Ale teď to absolutně neřeším. Soustředím se na nároďák a pak na veledůležitou sezonu v Bilbau.“
O tomhle snu jsme se nebavili
Balvín má za sebou dva roky na Kanárských ostrovech, kde strávil v letadle ještě víc času než multimilionáři z NBA. „Podle tabulek Euroligy jsme toho druhého s klidem přeletěli dvojnásobně. A k tomu připočtěte i španělskou ligu, každý let z Las Palmas - kromě Tenerife - je minimálně na pět až šest hodin,“ vypočítává, zatímco vy u toho marně dumáte, jak se tenhle kolos seskládá do sedačky.
Jeho řešení? „Více místa u exitů,“ usměje se hned. „Buď to vyjde líp, nebo hůř. Já se asi nikdy nebudu cítit v letadle stoprocentně pohodlně, ale s tím se musí počítat. Už ani nemůžu říct, jestli trpím, nebo ne, nepřijde mi to. Zvyknul jsem si.“
Pro cestovní praktikálie je sice jeho výška ryze nepraktická, sportovně však představuje požehnání. I přesto, že se posledních pár let zdálo, že - jaký to protimluv - jsou v basketbalu najednou nadbytečné centimetry na škodu.
„Všechny týmy razily trend ‚small ball‘ bez klasických pivotů kvůli Golden State,“ naráží na trojnásobné šampiony posledních pěti ročníků NBA. „Ale těm se to teď rozpadlo a vypadá to, že se vyšší pivoti zase budou vracet.“
Pak by vzhledem k jeho dispozicím nebyl žádný cíl dost velký.
Už Čína napoví víc.
„S trenérem jsme se bavili a říkal mi, že jsem teď jediná klasická pětka v sestavě a že ode mě bude očekávat, že aspoň v nějakých ohledech zastoupím Honzu,“ těší se Balvín na zvýrazněnou roli. „On je jiný typ, atletičtější, já jsem proti němu trochu limitovanější v obraně. Ale udělám maximum.“
Blake Schilb (vlevo) a Ondřej Balvín na tréninku české reprezentace v Nymburce
První test: turnaj v Praze na Královce, kde se Češi od pátku do neděle utkají postupně s Tuniskem, Polskem a Jordánskem. Další týden nastoupí v Hamburku, za další týden v Soulu - a pak bude čas na svátek z největších, na šampionátovou premiéru proti Američanům.
Češi na MS? Pořád to zní bláznivě.
„Takhle... Já začínal s nároďákem v béčku, takže nemůžu říct, že bychom se o tom někdy bavili,“ přiznává Balvín. „Pak se změnil systém kvalifikací a najednou se otevřela velká šance. Pro každého je to jeden z vrcholů, čeho můžete v kariéře dosáhnout. Samotný postup po mnoha desetiletích je úžasný.“
I proto, jak moc se každý může ukázat. Což by obra mohlo zase trochu přiblížit k naplnění obřích snů.
