"Nemají to jednoduché. Měli jsme v jednom kempu kritickou situaci. Přiletěla raketa a dopadla docela blízko od nás. Zažil jsem i to, co zažívají oni," líčil šampion.
Během dvou dnů zavítal na tři základny, afghánští povstalci zaútočili, když byl v kempu Prostějov.
"Měli jsme tam zrovna večeři a přijetí, protože tam s námi byli i páni poslanci. Při jednom proslovu zazněl poplašný signál," popisoval Kostelecký. "Bylo zhruba deset vteřin na ulehnutí na zem do ochranné polohy. Pak jsme slyšeli výbuch, který byl opravdu docela blízko."
Jak se správně schoulit na zem, to olympijský vítěz věděl, na základně dostal předem výklad signálů. "Dvě minuty se čekalo, zazněl další signál, ale raketa už naštěstí nepřistála. Pak jsme přebíhali do krytého bunkru. Tam jsme čekali 40 minut, než se poplach zrušil."
V tu chvíli ani neměl čas začít se bát, všechno se seběhlo v rychlosti. V noci toho samozřejmě moc nenaspal, co hodinu se budil.
Chtěl se ukolébat hudbou, ale zároveň se obával, že by mohl promeškat případný signál, tak přehrávač raději vypnul.
"Ti kluci nám říkali, že se jim tohle stane čtyřikrát za noc. Člověk na to není zvyklý, tady vážně žijeme úplně jiný život," vysvětloval Kostelecký. "Nedokázal jsem si představit, že bych tam fungoval. Na to opravdu potřebujete výcvik. Bylo vidět, že vojáci jsou dobře připravení. Armáda je na tom velmi dobře, když tam má takové lidi."
Do Afghánistánu se střelec vydal na popud náměstka ministryně obrany. A přes nynější zážitek by jel klidně znovu. "Nedokážu si představit, jestli jim tam mohu pomoct. Ale pokud by mě požádali, neřekl bych ne," odvětil.
S vojáky se Kostelecký bavil o olympijském triumfu, o zbraních.
Ukázal jim svou vítěznou brokovnici, na oplátku si prohlédl tu z vojenské výbavy. "Nejvíc mě zaujalo, že vojáci tam dělají práci, o které se tady ani moc neví.
Byl jsem překvapený, co všechno zvládají. Pomáhají při stavbě škol a nemocnic, snaží se Afgháncům zlepšit životy. Kdyby se o tom vědělo, lidi na ně budou víc hrdí. Není to sranda."
