„Šla jsem sem, abychom měli titul, a podařilo se nám získat tři trofeje. To je nádherná sezona, mít tři zlaté,“ užívalo si jednatřicetileté libero, které pomohlo Olomouci i k vítězství v Českém poháru a ve Středoevropské lize.
Olomoucké volejbalistky zabraly ligový trůn, sesadily Prostějov |
Je rozdíl vyhrát titul s Olomoucí, která o něj tak dlouho usilovala?
Myslím, že by holky měly ještě trošičku lepší pocity, kdybychom o titul musely víc bojovat. Nechci říct, že by finále bylo snadné, ale také to nebylo žádné drama ani velká bitva. Přišlo mi, že holky z Prostějova už třetí zápas trošku odevzdaly, nevím, jestli jim došly síly nebo byly smířené se stříbrnou medailí. A my jsme také nemohly, také jsme hrály špatně.
Snižuje to tedy trochu ten vítězný prožitek?
Ne, je určitě hluboký pro každou z nás. Byla to strašně dlouhá sezona, jsme unavené, takže si možná dáme dvě piva a padneme. A trenér na titul čekal třiadvacet let, takže musí být šťastný hlavně on. A pro holky, pro které je to první zlatá, to musí být krásné.
Zato pro vás je to už pošesté. Není to už trochu rutina? Přišel duben, tak si jdu pro další titul...
I pro mě to bylo nové například v tom, že jsme se opravdu nezastavily. Celou sezonu jsme jely naplno. Měly jsme i hodně zranění, občas nás bylo na tréninku sedm a možná jsme se ve dvanácti ani nesešly, protože vždycky někdo chyběl. Ale máme tři zlaté, což se v sezoně jen tak nepodaří. A ještě jsme málem udělaly krůček do semifinále CEV, což je třeba motivace do dalšího roku. A možná bohudík, že jsme tam nepostoupily, protože to už by nás ani nebylo dost na to, abychom to odehrály. Bylo to právě v době, kdy nás tu bylo jen těch sedm.
Budete chtít přidat další titul?
Moje budoucnost je taková, že jsme nějak s týmem domluvení.
Olomoucké volejbalistky oslavují extraligový titul.
Loni touhle dobou jste plánovala jednu sezonu a pak návrat do jižních Čech. Co vás přesvědčilo k pokračování?
Měla jsem manžela ve Švýcarsku, takže jsem plánovala jít za ním. Ale pak jsme se přesunuli do jižních Čech, kde našel práci, takže jsme se rozhodli zůstat. A protože tam není žádný tým, kde bych mohla hrát, tak byla Olomouc jasná volba. Prostějov šel po mladých hráčkách a už tam zájem nebyl, tady je, takže to bylo jasné.
Co vás žene v kariéře dál? Je to myšlenka na úspěch v evropských pohárech?
Pohár CEV je pro mě velká motivace a uhrát v něm nějakou medaili by bylo krásné. Zatím jsem jen v Německu hrála semifinále Challenge Cupu, CEV Cup je ale přece jen výš. Nad ním je ještě samozřejmě Champions League, ale tam zase stojím nohama na zemi a je mi jasné, že se do play off dostat nemůžeme.
Radost olomouckých volejbalistek, uprostřed libero Julie Kovářová.
Je aspoň šance, že se Olomouc na podzim opět přihlásí do kvalifikace Ligy mistryň?
Myslím, že by se měla hrát, pokud na ni dostaneme právo. Třeba bude i možnost přihlásit se rovnou do skupiny, Prostějov jako vítěz extraligy na to právo měl, ale nevím, jaký je systém. Věřím ale, že kvalifikace se na podzim v Olomouci bude hrát.
Od loňského května jste byla také manažerkou reprezentace. Nedávno se realizační tým změnil, vy budete u národního týmu v této roli dál?
Měli zájem o další spolupráci, ale bralo mi to spoustu času. Představovala jsem si, že tam budu méně času než hráčky, ale realita byla jiná a strávila jsem tam celé léto. Je to strašně náročné, jste celou sezonu pryč od rodiny a pak ještě celé léto. To už nezvládám, takže jsem se omluvila. Velmi mě ta práce baví, ale muselo by to být ve městě, kde žiju.
