Beránková je křehké stvoření, taková lasička útlých boků, jak už bruslařky určené k vyhazování a odhazování bývají. "Po půl otáčce ji pouštím na jednu ruku," říká partner Otto Dlabola. "Je to efektní, více se to cení." A jestlipak mu věří? "Kdyby nevěřila, znejistěla by, to bych hned poznal, to by nešlo."
"Kdybych se na něj nemohla spolehnout, ani bych nemohla bruslit." Všechna „kdyby“ vymazali. Sedmkrát se při volné jízdě ocitá partnerka ve vzduchu. Pětkrát ve zvedaných figurách, dvakrát v odhozených skocích. Partnerem odmrštěná, letí do dálky tři a půl metru. Číňanky, divoké kočky tohoto spektáklu, plachtí až pět metrů.
"Všechno je to zautomatizované, a proto bezpečné," tvrdí Beránková. Bezpečné? Tenkrát zrovna měli nové brusle a nové boty. Nějak nájezd na „zvedačku“ uspěchali. "No a jak jsme zvedali, už jsme leželi." Dlabola se zachoval jako džentlmen. V pádu myslel jen na ni.
"Jak mě zachraňoval, abych nenarazila hlavou na led, sám si hlavu rozbil." Zašili mu ji na temeni. Otto vzpírá v tělocvičně až devadesát kilo. Ne jednou, mnohokrát. Jeho Katka váží padesát. Některé soupeřky mají o pět méně. "Jak se člověk při jízdě vyčerpává, každé kilečko je znát." Katka se drží. Knedlíky, sladkosti si zakázala. Jen občas podléhá: "Čokoláda, to je moje."
Denně se dotýkají. Chytá ji za ruku, za nohu, strhne ji k sobě, když ji snáší shůry na led. Ví bůh a vyprávějí se o tom historky, že do bruslení dvojic i tanečních párů se vtírá vetřelec. Láska. I tihle dva spolu bruslí i bydlí.
Padesátkrát denně vybalancuje Kateřina doskok na pravém koleně. Koleno mamuta by nevydrželo. Při operaci jí vytáhli z poničeného kloubu úlomky menisku. Má na něm při tréninku speciální bandáž. Přestalo otékat. "Koleno si hýčkám a věřím mu." Takové koleno si zaslouží, aby jej i partner líbal. "Líbal koleno?" podiví se. A proč ne, vždyť přece v něžné chvíli... "No comment."
