"Objektivně je mnohem náročnější, než jsme předpokládali," tvrdí o Šiša Pangmě Zdeněk Hrubý. "Z mého hlediska to byla nejtěžší osmitisícovka, kterou jsme vylezli. Technicky je náročná," přiznává Jaroš. A to už jich má v nohách pět.
Jen co přijel domů, vyložil si nohy na stůl. Vzal si chirurgické nástroje a začal ordinovat. Nehty z palců u nohou museli dolů. Hnisat začali už při sestupu, v Káthmandú se dokonce začali odchlipovat. "K tomu jsem si otevřel lahvinku whisky a střídal jsem to. Upil jsem si a pak jsem stříhal," směje se horolezec. "Pravý palce už je dobrý, levý ještě trochu zlobí," dodává Radek Jaroš.
"Napadlo mě, jak mě budou doktoři trápit, tak jsem se radši trápil sám," říká, proč nejel k doktorovi. Na rozdíl od něj navštěvuje lékařské ordinace v těchto dnech Petr Mašek. Týden před odjezdem do hor přišel o zub. "A teď se mu tam udělal nějaký váček," tvrdí Jaroš.
Letos má za sebou dvě expedice - jarní na Čo Oju ve společnosti lyžařského mistra světa Martina Koukala a podzimní na Šiša Pangmu. A už mu v hlavě vrtá nápad, jak příští rok uskutečnit výstup na Nanga Parbat a K2... "Kdybych neměl zdevastované prsty, byl bych absolutně v pohodě. Vždyť obě letošní expedice byly dohromady kratší než jedna loňská," počítá. Loni při expedici K2 - Broad Peak strávili jen v základním táboře 60 dnů...
Na Šiša Pangmě měli štěstí, přálo jim počasí. "Kdyby se zhoršilo, ta stěna je past, špatně by se dostávalo dolů," říká Hrubý. Lezení jim však stěžoval silný vítr, padající kamení a náročný terén.
Na jídlo a pití nebyl čas
"Na posledních dvou kilometrech jsem kromě táborů nesundal batoh, nebyla tam žádná plošinka," kroutí hlavou Hrubý. "Netušil jsem, že v osmi tisících nás bude čekat tak těžké lezení," přidává se k němu Jaroš. První ze šesti dnů výstupu sice s sebou táhl pět kilogramů jídla a dvě termosky, ale za celý den nenašel odvahu zastavit a napít se.
Nejhorší chvíle strávili při závěrečné části výstupu, sklon svahu se blížil 70 procentům. "Navíc jsme asi dvě stě metrů před vrcholem zabloudili," přiznává Jaroš. Bivakování pod obrovským serakem, masou ledu a sněhu, v členech expedice také nevyvolávalo velké nadšení. "Normálně by člověk do té trhliny nevlezl. Ale říkal jsem Martinu Minaříkovi: No co, když to spadne, alespoň to bude rychlý a nic neucítíš," směje se Jaroš.
Na vrcholu Šiša Pangmy nakonec stanuli všichni čtyři členové české expedice. "No, Martin Minařík spíš polehával. Byl docela jetej," vtipkuje na adresu svého kolegy Radek Jaroš. Letos obdivoval cyklisty na Tour de France, kteří ve třech týdnech musí zvládnout obrovskou porci kilometrů v náročném terénu. "Jenže se v průběhu etapy můžou občerstvit, najíst," krčí rameny. V osmi tisících metrech na něco podobného myslet nemůže.
"Tam je člověk v zápřahu devět až dvanáct hodin denně a nemůže udělat chybu. Pro nás žádný sběrný vůz nepřijede," dodává Radek Jaroš. Ani on ani jeho kolegové jej naštěstí na Šiša Pangmě nepotřebovali. Himalájskou osmitisícovku pokořili bez kyslíku náročnou alpskou cestu 9. října.
