Soupeř vzápětí snížil na bod a on znovu z šestek stvrdil triumf 66:63. Osm jich v utkání přetavil v osm bodů. "Cítil jsem se sebevědomě, vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych za toho nerozhodného stavu mohl nedat. Už o timu jsem prosil kouče: Dejte mi do ruky míč."
Gray byl hvězdou duelu. S 19 body i nejlepší střelec, nejužitečnější hráč, nejlepší asistent (5) i hráč s nejvíce získanými fauly (8). Hlavně díky němu má teď před sebou český mistr nejlepší možnou výchozí pozici do zápasu roku – kdo s koho – v úterý v Pardubicích s Vršacem. Kdo vyhraje, postoupí ze skupiny.
Justine, když jste vy nebo Lee vyváželi v druhé půlce míč, z hlediště vás bombardovala hustá smršť pískotu a hučení. Vadilo to?
Ne, proto jsme rádi v Evropě, že je tu tak dobrá atmosféra. Zažijeme jiné publikum a oni byli super. Dělali, co mohli, pro svůj tým. Na moji hru to ale nemá vliv.
Hraní v Evropě si tedy užíváte?
Na univerzitě ve Wake Forrestu jsme měli pokaždé 15 tisíc lidí, a pořádně hlasitých. Každý zápas byl jako finále, celých 40 minut. A tohle je i v Evropě. Loni v belgickém Monsu jsme se dostali do finále FIBA Cupu a naši lidi byli neuvěřitelní – skákali, křičeli, zpívali. Musel jsem to vyprávět spoustě kámošů zNBAa vysvětlit jim, že evropští fanoušci jsou nejlepší. Hrdí a hrozně stojí za týmem. Proto se teď těším na ten rozhodující zápas do Pardubic, kde budou stát za námi a kde máme šanci udělat něco skvělého pro český basketbal.
Zdá se, že svému sportu vděčíte za mnohé…
Jinak bych se do Evropy asi nikdy nedostal. A nepoznal třeba Prahu. Basketbal je skvělá šance se sem podívat, navíc mě za něj platí a já naberu spoustu životních zkušeností. Pravidelně sem zvu rodinu, teď přijede i přítelkyně a kamarád na mě čekal v Pardubicích. Hned po zápase jsem mu volal a říkám: "Počkej, až se vrátíme a budeme hrát doma. To jsi ještě nezažil." Všechny své lístky na Vršac už jsem rozdal.
Lákají vaše příběhy do Evropy další hráče?
No, můj nejlepší kamarád Chris Paul (lídr New Orleans, podle mnohých nejlepší současný rozehrávač NBA – pozn.) sem pravděpodobně nepřijde, ale po olympiádě, kde hrál, už má určité povědomí. Já beru domů z Evropy vždycky kazety se zápasy a on je chce vidět – jak tím tady lidi žijou. Spousta Američanů začíná mít celkově větší úctu k evropským zápasům.
Ještě k vaší roli – původně jste byl na křídle, ale zvlášť v těžkých zápasech je z vás i rozehrávač. Jak vám to sedí?
Jako mladší jsem býval vždycky rozehrávač, schopný navíc skórovat. Na univerzitě jsem ale byl v týmu s famózním Chrisem Paulem a mě šoupli na pozici střílejícího křídla. To se holt někdy stane, když máte v mužstvu borce, který pak vede NBA v asistencích i ziscích. Sám se necítím nijak vyhraněně, můžu hrát oboje. A Arthur Lee je rád, že mu pomůžu. Někdy na mě křičí – Hej, pojď si pro míč a vyvez to!
