Naposled zachránil hráče Folla v nejvyšší soutěži. Od nové sezony zpestří interligu házenkářek. Stal se novým trenérem Zlína, do tří let je chce dovést na trůn.
"Základ týmu tvoří hráčky, které získaly dorostenecký titul. Pokud jim dáme dva tři roky, necháme je pohromadě a v klubu bude všechno klapat, může to vyjít," optimisticky plánuje Poloz.
Jak si užíváte návrat domů?
Měl jsem a pořád mám velké obavy. Byl jsem neustále varován, abych se nevracel. Ale v tomto případě vyhrála rodina. Manželka začala studovat a naše čtyřletá dcera neuměla česky, takže nemohla komunikovat s prarodiči. Chodila do norské školky, česky jen rozuměla. Proto jsme se vrátili. A byla by škoda, kdybych zkušenosti, které jsem nasbíral ve vyspělých házenkářských zemích, nevrátil klubu, kde jsem já i moje žena vyrůstali. Jsem blázen do házené, budu se jí věnovat zbytek života. Možnost zvednout zdejší klub a ukázat, že se dá na úrovni pracovat i v amatérských podmínkách, mě velice láká. Je to obrovská výzva. Na druhou stranu do Norska mám dveře otevřené kdykoliv.
Ze země, kde patří házená k nejpopulárnějším sportům, se vracíte do spíše amatérských podmínek. Bude to velká změna?
To není o podmínkách nebo o házené, ale o společnosti. V Norsku si sebe lidé váží navzájem, komunikují na slušné úrovni. Respekt, ať už jsi kdokoliv, tam funguje. Od toho se odvíjí vyšší úroveň házené. Vzájemné vztahy jsou základem všeho. Proto respektuju nejmladší členku našeho kádru, které je šestnáct, stejně jako nejlepší střelkyni Míšu Budayovou.
Jaké vůbec bylo loučení s Norskem?
Bylo to něco neskutečného, brečel jsem asi týden. K Follu jsem obrovsky přilnul, v mém srdci bude do smrti. Býval to průměrný mančaft ve druhé lize. První rok pomém příchodu jsme uhráli pátý flek. Potom jsem bouchl do stolu, i když nejsem takový typ, že půjdeme na postup. Dívali se na mě, jestli nejsem blázen. Ale vrátili se dva kluci, co hráli první ligu, a za celou sezonu jsme ztratili jen dva zápasy o gól. Letos jsme nastoupili do nejvyšší soutěže a zvládli ji. Do poslední chvíle jsme hráli o play-off, nakonec jsme skončili desátí.
Dušan PolozNový trenér zlínských házenkářek působil 11 v Norsku. Čtyřiačtyřicetiletý kouč naposled vedl nováčka nejvyšší mužské soutěže Follo HK, kterého zachránil. Během aktivní kariéry hrával hlavně doma ve Zlíně. Trenérskou kariéru začal v Bystřici pod Hostýnem, vedl také nedaleký Holešov. V roce 1997 působil jako asistent u extraligových žen Zlína, o rok později odešel se svou ženou |
V Norsku je důležitější základní část, play-off je jenom takový doplněk o finanční prémie. Vítěz dlouhodobé části jde do Ligy mistrů, je považovaný za šampiona. My jsme v závěrečném utkání doma prohráli o čtyři góly a klesli z osmého místa na desáté. Ale baráž se třetím týmem druhé ligy jsme zvládli. Poslední zápas, který jsme doma vyhráli o osm gólů, byl neskutečný. V hale stálo 1200 lidí v čele se starostou a tleskali, dalších čtrnáct dní byly samé večírky. Za ty tři roky jsme pochopitelně měli nějaké problémy, ale většina kluků se loučila se slzami. To mi nikdo nevezme.
Se Zlínem jste se domluvil na spolupráci už loni na podzim, kdy jste stále trénoval muže. Zaměřil jste se od té doby na ženskou házenou?
Házená je jen jedna a já ji studuju celý život. Jezdím na semináře po celé Evropě. Spoustu věcí sice slyšíš stokrát, ale vždycky si odneseš něco nového, co uplatníš na tréninku. Byl jsem na spoustě srazů norského nároďáku, viděl jsem do kuchyně a vím přesně, co se tam i v klubech odehrává. Informací mám dost. Jde jen o to, jak je česká mládež vstřebá.
Co nového nebo jiného tedy při trénování chcete využít?
Nebudu tvrdit, že v české házené se všechno dělá špatně. Ale určitě přinesu nové metody. To, proč je norská ženská házená nejlepší na světě, je zasunutá obrana 0-6 a její spolupráce s brankářkami. A těch věcí je daleko víc. Už jsem tuto teorii přednášel na klubové trenérské radě s tím, že bych byl rád, abychom se stejnými principy začali už v mládežnických družstvech.
Aby všechny věkové kategorie hrály stejným stylem?
Přesně tak. Cílem je, aby celý klub fungoval jako áčko. Proto budu i na trénincích těchto kategorií.
V Norsku se hodně pracuje na psychice. Chcete se vydat také tímto směrem?
Psychologii kolektivních sportů mají nejlepší na světě. Já jako trenér jedničky nemusím vědět, kdo má jaký sval. Od toho je fyzioterapeut. Já potřebuju vědět, co se odehrává v hlavách. To je alfa a omega pro házenou na nejvyšší úrovni. Vemte si takový Kiel ve finále Ligy mistrů. Podruhé za sebou vybuchl ve druhém poločase, to už není náhoda. Není to o sportovní úrovni, protože tam jsou nejlepší hráči na světě, ale o psychologii. A v tomto směru jsem mělmožnost nahlédnout na dno práce nejlepší trenérky světa Marit Breivikové, která patnáct roků vedla nároďák a vyhrála olympiádu, mistrovství světa i Evropy. Měla dokonce vlastní psycholožku. Skvělý byl její pozitivní přístup. Každý si musí uvědomit, v čem je dobrý, a dát to ve prospěch družstva. Když hráčka neumí kličku ven ze hřiště, ale doprostřed, budu pracovat na tom, aby v ní byla nejlepší na světě.
V Norsku jste získal obrovské zkušenosti. Budete jenom trénovat nebo vás zlínský klub využije také v jiné oblasti?
Budu se snažit pomáhat také po ekonomické stránce. Během let jsem ztratil kontakt s lidmi a nejrychlejší možnost získat ho zpět je být poradcem zlínské házené. Je to možnost, jak pro klub získat nové partnery, nebo přesvědčit staré, co odešli, aby se vrátili. Chci do klubu dostat další lidi, aby pomohli nejenom ekonomicky, ale i sportovně.
