Ten se panenek ujal před dvěma týdny a zaplnil tak mezeru po trenérovi Luboši Hudákovi, který přeběhl do bohatšího Mostu. Zřejmě proto při interligové pauze na konci minulého kalendářního roku rezignoval na veškerou přípravu týmu. „Hráčky delší dobu nic nedělaly. A nemůžeme hned dohnat, co se ztratilo za jeden a půl měsíce,“ upozorňuje Packa. „Zkoušeli jsme dělat vytrvalost v rychlosti, ale za dvě minuty už byla děvčata dost unavená.“
Přesto už 62letý bývalý brankář československé reprezentace stihl s Veselím zatřást. Po nepříjemné porážce na půdě předposledního Prešova o víkendu panenky doma zdolaly Partizánske 25:22 a upevnily si šestou příčku v interlize. „Hlavně v obraně podalo družstvo lepší výkon než předtím. Viděl jsem pár zápasů a hráčky jen stály, ani se nepohybovaly ze zóny. Teď už vystupovaly a přerušovaly kombinace, naše obrana byla agresivnější,“ ocenil Packa, kterého vítězství hodně zahřálo. „Dá nám to psychiku a s tou se nám bude trénovat daleko lépe.“
Panenky podobnou jiskru potřebovaly, slabá kondice totiž zdaleka není jediným úskalím, na které Packa narazil. Ještě loni kouč profesionálních Michalovců nyní pracuje s nepočetným kádrem, který se po zmíněných zraněních Nikol Vinklárkové a Jany Šustkové ještě zúžil. „Samozřejmě by bylo ideální mít na tréninku dvanáct hráček. My jich máme šest, sedm, osm, někdy devět. Některé přijdou jen v úterý a ve středu, jiné ve čtvrtek a pátek. Pro trenéra je to těžká situace, ale vím, co mám dělat,“ sděluje Packa.
Do práce se vrhl s potřebným entuziasmem. „V kariéře už jsem trénoval i amatérská a mládežnická družstva, takže s tím nemám problém. Současná situace vyžaduje velmi zkušeného trenéra, jako jsem já, aby z děvčat dostal, co se dá. Mým úkolem je naučit družstvo systém a i s šesti nebo sedmi hráčkami uhrát nějaké výsledky. Nemusím někomu něco dokazovat, snažím se dát děvčatům to nejlepší a namotivovat je, aby hrála trošku líp,“ hlásí Packa.
Veselí by rád udržel na příčkách pro play-off, přestože jeho současný tým je skromný nejen početně, ale také ohledně zkušeností. „Družstvo by mělo být složeno ze tří generací, tady je v podstatě jen ta nejmladší. Když ke konci (proti Partizánskému) děvčata ztrácela hlavu, chtělo to někoho, aby je usměrnil,“ podotýká Packa.
„Je hodně co zlepšovat, ale materiál, i když je ho málo, je tady kvalitní. Děvčata jsou schopná a tvoří velmi dobrý kolektiv, na tréninku jsou veselá. Ale je potřeba je vychovat.“ Muž, který má za sebou i reprezentační angažmá, se pro tento úkol jeví jako vhodný kandidát. „Beru to jako špás. Půl roku jsem si od házené oddechl a teď mám radost, že zase můžu trénovat,“ říká.
