Je to Novozélanďan Jack Doig, který by za normálních okolností právě vybíhal na hřiště v zeleném brněnském dresu do pohárového utkání proti Havířovu. Kvůli zranění ale nemůže. "V utkání proti českým juniorům jsem si poranil rameno, tak se teď dávám dohromady," říká Doig.
A tak si aspoň užívá odpolední idylu a vychlazená piva. Nejvyšší česká soutěž pro něj znamená přeci jen hlavně odpočinek od kancelářské práce počítačového specialisty. I když v Česku patří k elitě, ve své rodné zemi mu to stačilo jen na jednu z mnoha nižších soutěží.
Říkal jste svým kamarádům na Novém Zélandu, že tedy hrajete nejlepší ragbyovou ligu v zemi?
Říkal (směje se), ale tím je nemůžu ohromit. Moji přátelé na Zélandu se kamarádí s Jerrym Collinsem, který patřil k hvězdám v reprezentaci. To je jiný kalibr.
Jak jste se vůbec do brněnského Dragonu dostal?
Pracuji v novozélandské firmě, která má pobočky po celém světě. Dostal jsem se tak do Evropy, nejprve do Anglie a pak před dvěma lety do Brna. Chtěl jsem hrát ragby, tak jsem se podíval na internetu po nějakém klubu a našel jsem Dragon.
Na Novém Zélandu je ragby národní sport číslo jedna, v Česku je spousta lidí ani nezná. Jak se vám hraje v takových podmínkách?
Pro mě znamená ragby hlavně oraz od práce v kanceláři. Dvakrát týdně trénujeme, k tomu o víkendech zápasy, na to čas mám. Doma jsem hrál ragby v nižší městské lize, ale měla podobnou úroveň jako česká extraliga, takže jsem si v tomhle směru nepohoršil. Překvapilo mě, jak dobře se tady pracuje třeba s mládeží. Myslím si a doufám, že české ragby půjde nahoru.
Ragby teď míří ve své sedmičkové podobě (varianta klasického ragby, kdy na každé straně hraje místo patnácti jen sedm hráčů a hraje se na kratší čas – pozn. red.) na olympiádu. Myslíte, že to zvýší popularitu tohoto sportu v zemích, jako je Česko?
Určitě by to mělo pomoct. Na olympiádě ho uvidí spousta lidí, kteří by si jej jinak nevšimli.
Baví vás sedmičkové ragby?
Na sledování určitě. Ale na to, abych ho hrál, už jsem moc starý. Je to pekelně rychlé.
Nechybí vám tady možnost užít si špičkové ragby i jako divák?
Chybí, ale naštěstí můžu zajímavé zápasy sledovat v televizi, takže aspoň tak. I dnes ráno jsem se díval na náš zápas s Argentinou na turnaji Rugby Championship. Vloni jsem se byl podívat doma na Novém Zélandu na mistrovství světa. Pro naši zemi znamenalo strašně moc, že se tam šampionát konal a že jsme ho vyhráli.
Líbí se vám sporty, které jsou u nás naopak velmi populární, jako fotbal a lední hokej?
Určitě, jsem sportovní fanoušek, i když u mě je jednička ragby. Už jsem byl na Kometě a moc se mi to líbilo. Připadá mi, že hokej je ještě tvrdší a nebezpečnější sport než ragby.
Proč?
Protože v ragby můžete očekávat, odkud přijde úder. V hokeji dostanete ránu odkudkoliv, klidně i zezadu. Ale je to úžasná hra.
A na ragby se vám vůbec líbí co?
Mám rád kontakt s protihráči, střety, tvrdost té hry. Zároveň je ale důležitá i taktika a chytrost. Uspět můžete jedině opravdu týmovým výkonem.
Fotbal je taky týmová hra, ale někdy ji rozhodne jediná akce nějaké výrazné individuality.
V ragby jsou samozřejmě také hvězdy, které dokážou úžasné věci. Ale prakticky každá položená pětka je zpravidla výsledkem souhry celého týmu.
Dá se třeba pozice ragby na Novém Zélandu přirovnat k fotbalu u nás? Tady když jedete na venkově, tak vidíte na kraji každé vesnice fotbalové hřiště. Na Zélandu se tedy na kraji každé vesnice tyčí háčka?
Dalo by se to tak říct, až na to, že tam není v každé vesnici jedno hřiště, ale třeba pět. Ragby tam hraje snad každý. Pocházím z Wellingtonu, což je město zhruba stejně tak velké jako Brno, a tam je ragbyových klubů několik desítek.
Vraťme se k Dragonu. V klubu je sice kromě vás i několik dalších cizinců, ale většina vašich spoluhráčů jsou Češi, jak s nimi na hřišti komunikujete?
Naučil jsem se základní české výrazy. Doleva, doprava... S tím nemám při hře problém. Anglicky se také v klubu domluvíme v pohodě.
