Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Novinář Václav Pacina: borec mezi mantinely

Václav Pacina - Václav Pacina s oceněním od Mezinárodní hokejové federace v roce 2004. | foto: MF DNES

29 2006
Praha - Český sport měl štěstí na několik novinářských osobností, jejichž talent přesahoval běžnou potřebu zaznamenat "branky, body vteřiny". Václav Pacina, který život spojil s MF DNES, byl právě z těch "sporťáků", již dokázali v myslích čtenářů zanechat stopu, co nemizela s příštím novým výsledkem.

Veřejnost se s novinářem Václavem Pacinou, který náhle zemřel 20. prosince ve věku 78 let, rozloučila dnes.

Ve sportovní rubrice deníku, když ještě v názvu neměl slovo DNES a byl nekonečně tenčí i nesrovnatelně hůře tištěný, vycházela rubrika "A mantinely duní". Bývalo to ohlédnutí za právě uplynulým hokejovým děním a psával je Václav Pacina.

Do paměti se mi zasekl začátek jednoho takového článku: autor v něm citoval, pokud si vzpomínám dobře, francouzského spisovatele Alberta Camuse, aby s jeho pomocí vystihl charakter hry jako lidské aktivity. V kontextu úrovně tehdejší české žurnalistiky - otěže v rukou pevně držela normalizace - bylo vnesení takovýchto obecně kulturních souvislostí do novinového textu ojedinělé. Poměrům se však vymykala i celková stylistická úroveň Pacinových příspěvků.

Zadržované schopnosti

Václav Pacina, narozený 12. dubna 1928 v severočeských Kopistech, maturoval v sedmačtyřicátém roce na gymnáziu v Jičíně a ve studiích pokračoval na Univerzitě Karlově, kde absolvoval etnografii. V roce 1953 nastoupil do deníku Mladá fronta.

Nelze si o té době dělat sebemenší iluze, veškerá lidská činnost byla tvrdě zpolitizována, sport nevyjímaje. Nevím, jaká konkrétní dilemata v té době Pacina podstupoval, co si myslel, jak se choval. Nikdy jsme spolu o tom, bohužel, nemluvili.

Poslední případ:  na
stopě československého
dopingu

Až za hrob měla trvat nepostižitelnost hlavních aktérů státního dopingu, oné tajuplné éry podfuků a úskoků.

Písemné dokumenty, ta nejdůležitější svědectví, se zdály navěky ztracené. Byly skartovány či uklizeny do soukromých archivů. Tím si byli lidé namočení do státního podvodu naprosto jisti. "Jak si dovolujete tvrdit takové nehoráznosti, když pro to nemáte jediný doklad?" bránil se ještě před deseti lety Rudolf Dušek, místopředseda ČSTV pro vrcholový sport.

A já těch archivních dokumentů měl najednou plné hrsti! Až jsem se obával, aby některý starší hrdina té prožluklé éry nebyl při konfrontaci s fatální písemností postižen srdeční příhodou. A tak jsem vystupoval spíše opatrně, poznenáhlu, někdy až omluvně.

Musel jsem vyslechnout převeliké nehoráznosti. Miloň Miller, tehdejší vedoucí oddělení vrcholového sportu, tedy reprezentace často prolezlé dopingem, mě přímo omráčil, když o státním dopingu prohlásil: "Byla to všechno citlivá záležitost. Do toho jsem nechtěl pronikat!" Co si asi o mně myslel, když mi takovou pitomost hodlal nabulíkovat?

Připadal jsem si, že vyvolávám duchy z hrobu. Někteří vůdčí představitelé oné epochy, byť naplněné slavnými vítězstvími, při četbě dokumentů zkoprněli.

Bylo to silné kafe. Po dvacet let vědomě zatajovali. A najednou mají před očima písemnost s nenapadnutelnou vypovídající hodnotou. Někteří lékaři byli rádi, že mohli v odhalené pravdě pookřát, mnozí funkcionáři zapškle prohlašovali: Proč to oprašujete po dvaceti letech?....

... Jedna věc mi byla od počátku zřejmá - jakási dopingová omerta. Nikdo se nezmínil o žádném jménu sportovce. Přímo se bránil ho jen slyšet, natož vyslovit. Jen žádnému jménu nepřitakat. Bylo to posvátné, až do hrobu závazné mafiánské mlčení. Jen někdy jej rozbila přesvědčivá síla dokumentů.

MF DNES, 16. srpna 2006, příloha Československý doping

Zrovna na příkladu Václava Paciny, který v deníku strávil půl století, lze demonstrovat, jak zoufale nepopsanou kapitolou je česká žurnalistika druhé poloviny minulého století. Je to velký dluh historiků žurnalistiky i historiků jako takových: publikace, která by soustavně a v kontextu analyzovala vývoj konkrétních titulů a výrazných novinářů, dosud neexistuje.

Václav Pacina by v takové syntetické práci, která by domácí historii posledních pěti desetiletí nahlížela skrze tuzemskou žurnalistiku, nesměl chybět.

Konkrétněji se tu mohu rozepsat o autorově práci pozdější. Je zřejmé, že Pacina byl v šedesátých letech nastartován na dráhu publicisty, který své znalosti a zkušenosti může zúročovat v knihách. Roku 1969 vydal hned dvě: o věhlasném cyklistickém závodě Tour de France a o nejslavnějších postavách světového plavectví Hvězdy nehasnou ve vodě.

Na další titul čekal až do roku 1983, kdy společně s psychologem Miroslavem Vaňkem sepsal publikaci Sport bez svatozáře. O tři roky později byl podepsán pod dalšími dvěma svazky: s trenérem Karlem Gutem sestavil Malou encyklopedii hokeje a sám byl uveden pod historickou prací Sport v království českém, v níž přibližoval zakladatelské osobnosti českého sportu v čele s Miroslavem Tyršem.

Dá se říct, že Václav Pacina byl maximalista v mezích možného. Jestliže pro československou normalizaci byl jedním z jejích typických rysů úpadek řemesla, Pacina základní předpoklady pro kvalitní výkon žurnalistické profese - celkový rozhled, zvědavost, jazykovou vybavenost - uplatňoval době navzdory. Ale protože byl dítětem své doby, byl svými schopnostmi nucen plýtvat i na témata "okresní", on, který v podstatě měl psát jednu monografii za druhou.

Takhle literárně například otevřel 6. ledna 1977 svůj text o nedostatečně využívaném jičínském sportovním areálu: "V Jičíně, městě Valdštejnově i Rumcajsově, kde ševelí alej staletých lip, kde odedávna stojí vyhlášená hospoda a od nedávna se bělá sídliště, si postavili sportovní areál."

Milovník zážitků

Obecné povědomí o kvalitě novináře se rodí průběžně, každodenním jeho výkonem, úrovní jeho standardu. Právě standard byl u Paciny vysoký. Příznačný se mi jeví text z 20. března 1982 nazvaný Schranz po deseti letech. Autor v něm u příležitosti Světového poháru ve sjezdařských disciplínách, který se tehdy konal ve slovenských Tatrách, připomínal deset let starou aféru s rakouským lyžařem Karlem Schranzem, který byl v předvečer olympijských her v Sapporu diskvalifikován pro porušení amatérských principů, protože se zapojil do reklamy.

Pacina v textu neideologicky, neiluzorně a názorně popsal vývoj, kterým se sjezdařský sport ubírá, jeho zkomerčnění. "Světový pohár nechce ztratit divácký zájem, neboť z něho pramení zájem průmyslu i televize. Je to velký sport se všemi znaky moderní vzrušující show. Přestali si v něm hrát na porušování amatérských pravidel," končí ten sloupek.

Václav Pacina byl svým způsobem estét a zajímaly ho vrcholy lidské činnosti jako takové. K jejich oslavě nejednou volil i patos, který držela na uzdě pisatelova vzdělanost, respektive základní kulturní vklad, jejž získal asi už na gymnáziu v Jičíně.

Pacina sledoval umění a obdobné zážitky, které umění dokáže v příjemci přivodit, tedy onen jistý druh slasti, podle mě vyhledával a nacházel i ve špičkovém sportu. To není úchylka, jak by se snad mohlo zdát. Naopak! Zakladatel české tělovýchovy Miroslav Tyrš byl profesí kritik a historik umění, profesor Univerzity Karlovy.
Tíhnutí takových lidí ke sportu bylo pro ně realizováním kalokagathie, antického ideálu o harmonickém jedinci, v němž potřeby těla a duše budou spolu existovat v harmonii. Tento ideál souvisí se samými kořeny naší civilizace.

Soudobá specializace, jež má často blízko k fachidiotství, které nezná nic než hrstku svých krajních dovedností, se od těchto ideálů pochopitelně vzdaluje. Ale právě proto je třeba při zprostředkování a reflexi sportovního světa takových Václavů Pacinů.

Půl století psal o sportu tak jako jiní o umění


 

1969
MS v hokeji ve Švédsku: ČSSR poráží SSSR 4 : 3.

Komu by se chtělo popsat tohle drama pár okamžiků po zápase? Ještě stále mít před očima shluky těl, déšť střel, divoký šerm hokejek a to vše pod těžkým příkrovem psychologických nátlaků, taktik a antitaktik, které rozhoupaly tento zápas do obrovského kolotoče nervů. Šlo o to, aby právě nám se nezatočila hlava. Tedy popravdě řečeno, hlava se točila i nám.

Slavné vítězsví nad SSSR

Vítězství, které se podle různých prognóz, prognóz nezaujatých, mohlo opakovat jen zázrakem. Tento zázrak se zrodil na holích mužstva, jež v prvé třetině bylo chytré, jak jen mohlo být, a v poslední obětavé a bojující, jako bývá málokdy. Na tento večer budou vzpomínat ještě za padesát let jako vyvolení, kterým bylo dopřáno rozjásat a obšťastnit miliony.

Karty se obracejí, a pokud šlo tentokrát mluvit o komplexu, pak rozhodně ne u nás. Oba týmy vstupovaly do hry jako na tenký led - velmi opatrně.

Byly chvíle, kdy jsme se pohybovali ve vlastní třetině jako v nepropustných stěnách vězení, s těžkým olovem na nohou a křídla soupeře se řítila kolem mantinelů, kličkovala a pálila téměř bez zábran. A jen naši obránci klesající do ran byli poslední záchranou.

Nevzpomínejme však na tyto chvíle zaváhání, které zastínily druhou třetinu. Hokejový svět se dočkal senzace, která nemá v poválečné historii obdoby. SSSR spolkl první porážku jako hořkou pilulku, ale stále ještě s vidinou konečného vítězství. Byl to šok, ale nebyla to pohroma. Tou se teprve stalo naše druhé vítězství.
MF, 29. března 1969

1985
MS v hokeji v Praze: ČSSR mistrem světa.

ČSSR mistrem světaČeskoslovenské mužstvo, esence našeho hokeje, se všemi jeho slabostmi i silnými stránkami, se probudilo v pravý čas, tentokrát na minutu přesně.

Semknuto jako jednotka v boji, vyzbrojeno tím, co se učilo po léta, chytré natolik, aby zvolilo tu správnou taktickou variantu, vtrhlo do rozhodujících finálových zápasů s tak vysoce vzedmutým emocionálním přístupem, že se nedalo zlomit.

Proto se tahle oblast lidské činnosti jmenuje vrcholový sport, že jde o vrcholy vůle, nasazení, sebeobětování, a my jsme hráli vrcholový hokej.

Bez emoce, bez nadšení, bez vnitřní soudržnosti a touhy reprezentovat bychom byli na ledě, i kdybychom uměli hrát hokej třikrát lépe, jen šachisty.
MF, 5. května 1985

1968
OH v Mexiku: další zlatá Věry Čáslavské.

Věra Čáslavská

Minutu předtím, než naskočila na žerď bradel, na poslední nářadí své křížové cesty za olympijským triumfem, to snad ani nebyl normální lidský tvor, přístupný vjemům, reakcím. Její obvyklá bledost zezelenala, její pohled nebyl z tohoto světa.

Na zlomek vteřiny sklon její hlavy směřoval k místům, kde jsme seděli. Místo očí jsem zahlédl dvě hluboké tmavé propasti, nebyl v nich ani záblesk života, jen tma tmoucí zoufalé, nelidské koncentrace na pár desítek vteřin, které měly přijít.

Pak tedy přišly. Gymnastické názvosloví je zoufale suchopárné, aby mohlo zachytit to, jak Čáslavská objevuje na tomto nářadí nové světy.

 To není jenom sestava, odvážně skloubené prvky, to je velká invence a fantazie člověka, který se sžil s dvěma kusy hladkých dřev, jak se virtuos sžívá se svým nástrojem.

Tato sestava definitivně ukončila cestu ke zlaté.
MF, 24. října 1968

1996
OH v Atlantě: Štěpánka Hilgertová má zlatou.

Kajak na vodě, loď, která bude osudem jejího života, uviděla olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová poprvé, když jí bylo dvanáct let. Bylo to pro ni velké překvapení, a tak vzpomínka zůstala živá. "Máma přišla domů a z ničeho nic mi povídá: Nechtěla bys jezdit na vodě? Já si neuměla představit nic jiného než nějakou pramičku na Vltavě."

Šestnáct let uplynulo od té doby. Hilgertová sjela mnoho řek, rozbila hodně lodí, prožila chvíle strachu, poznala u vody svého manžela, stala se z ní jedna z předních slalomářek na divoké vodě. A pak, na staré indiánské řece, v lesnatém údolí v horách státu Tennessee, jí pověsili na krk zlatou olympijskou medaili. Nikdy nelitovala, že své mládí spojila s řekou. Konečně ale mohla říct: Dokázala jsem to.

Štěpánka Hilgertová

Tehdy, na počátku všeho, si zahrál život na jednu ze svých osudných náhod. Maminka potkala svou dávnou přítelkyni z mládí, kajakářku a pozdější trenérku Renatu Knýovou. Ženské se při takových setkáních bavívají o manželech a dětech. A co ta tvoje holka? zeptala se trenérka. Nedělá žádný sport? Přiveď ji k nám do loděnice!

"Když mě tam máma přivedla a já se rozhlédla, chytlo mě to hned napoprvé. Jakmile jsem se naučila jenom trochu strefovat do branek, trenérka mne posílala na závody. Byla to pro mě zábava, pokládala jsem to za jednu z hraček dětství. Ani jsem nevěděla, proč vlastně trénuji."

Jak je to všechno dávno, vzpomínala Štěpánka ve vodácké olympijské vesnici. Na start největšího závodu svého života šla jako vždy - soustředěná...
MF DNES, 7. srpna 1996

1962
MS v krasobruslení Praha: sourozenci Romanovi vítězí.

Sourozenci Romanovi

Než člověk uměl psát, uměl tančit. Pulsuje v něm věčný rytmus tepů srdce a tanec sám ho provází od táborového ohně na stepi, ke krbům středověkých hradů - až k ústřednímu topení.

To ovšem neznamená, že by se při tanci vždy stejně zahřál, neboť menuet není polka.

Tanec prostupuje kulturní dějiny a pronikl i do oblasti sportu, a tak v tomto koloběhu došlo i ke dnu, kdy s chladnou ledovou plochou uprostřed se zahřálo i 18 500 diváků, kteří byli svědky velkého triumfu chlapce a děvčete z Prahy, jimž do kroku hrály nejen jihoamerické kytary „Hurricanos“, ale i jejich mladistvý elán, s kterým vytvářeli svůj volný tanec.
MF, 18. března 1962

Autoři: ,


Nejčtenější

Djokovič porazil Federera a ovládl turnaj v Cincinnati, slaví i Bertensová

Novak Djokovič ve finále turnaje v Cincinnati.

Novak Djokovič porazil ve finále v Cincinnati Rogera Federera 6:4, 6:4 a jako první tenista má...

Kvitová je pátá ve světovém žebříčku, nejvýše po téměř třech letech

Petra Kvitová podává v semifinále turnaje v Cincinnati.

Tenistka Petra Kvitová je po semifinálové účasti na turnaji v Cincinnati pátá ve světovém žebříčku,...



Příběh čísla 68. Jágrovi nadávali do komoušů. Ti mu přitom okradli rodinu

Jaromír Jágr z Floridy během utkání s Chicagem.

Kanadští a američtí hokejisté, ne zrovna nejzdatnější v zeměpise a politice, vnímali Jaromíra Jágra...

Příliš křehká Sparta. Pomůže jí ke gólům střelec Golgol?

Fotbalisté Sparty jen obtížně vstřebávají remízu s Příbramí.

Co udělá zkušený fotbalový tým, když vede o gól, hraje proti oslabenému soupeři a do konce utkání...

Kvitová první kolo v New Havenu zvládla, Karolína Plíšková vypadla

Karolína Plíšková na turnaji v Cincinnati

Petra Kvitová uspěla v prvním kole tenisového turnaje v New Havenu, třetí nasazená Češka zvítězila...

Další z rubriky

Zima a Fišerová získali mezi mladými slalomáři evropské stříbro

Tereza Fišerová na mistrovství Evropy v Praze do finále neprošla.

Po čtyřech pátečních titulech z hlídek čeští mladí slalomáři na mistrovství Evropy v Bratislavě...

Spadlá čepice mě rozhodila, dumá Závadová, proč na ME nebyla ve finále

Zklamaná česká plavkyně Barbora Závadová.

Nejlepší česká plavkyně Barbora Závadová z Klubu plaveckých sportů Ostrava se na mistrovství Evropy...

Mělo to úplně jiný náboj, říká střelec Tomeček o premiéře play off na ME

Brokový střelec Jakub Tomeček vypadl v kvalifikaci. (31. července 2012)

Ve čtvrtfinále český tým vyřadil Nory, v semifinále Němce a ve finále přestřílel rovněž Italy. O...



Najdete na iDNES.cz