Že právě tato rodačka ze Sokolova ulovila nejcennější primát, je dějinná spravedlnost. 195 centimetrů vysoká pivotka momentálně vede české tabulky všech dob v doskocích a blocích, ale i ztrátách.
Aby ne, chce se říct. Sice se to moc nesluší, ale prozraďme, že je v soutěži nejstarší. "To já vím. Hlavně mi to každý připomíná," usmívá se nad jedním z mnoha nej Petra Reisingerová. "Ale mě to tak ani nepřijde, holky mě berou skvěle, nedávají mi to najevo. Baví se se mnou, jako bych byla jejich vrstevnice."
Několik minut po konci sobotního zápasu jste netušila, jestli dojde na oslavy vašeho střeleckého rekordu. Došlo?
Ne, ne. Ještě nebyly. V pondělí jsem na tréninku oznámila, že něco bude. Holky byly nadšené a chtěly spíš pořádat něco pro mě. To jsem říkala, že ne. A s mými bývalými spoluhráčkami to oslavím až po sezoně.
To by byla asi velká party, pokud byste měla pozvat všechny.
Hodně jich je ale pryč, žijí třeba v zahraničí, anebo mají mnohem jiné starosti a nemají čas. Já si po sezoně vždycky říkám, koho navštívím. A pak uběhnou dva měsíce a stejně nebyl čas.
Petra Reisingerová z VŠ Praha při trestném hodu.
Petra Reisingerová povzbuzuje své spoluhráčky.
Petra Reisingerová (vpravo) v roli kapitánky VŠ Praha.
Právě jste se 5 852 body nejlepší v české nejvyšší soutěži, do Mileny Jindrové, která vládne statistice všech dob (6 709 bodů), vám ale přece jen kousek chybí. Zdoláte ho?
To asi už nezvládnu. To je opravdu hodně.
Jak se podle vás česká liga za osmnáct let, během nichž ji hrajete, změnila?
Je to tvrdší, rychlejší. Hodně o systémech. Tvrdost, to by asi řekla každá hráčka. Bezkontaktní už to není. Bolí to.
Což víte velice dobře, sama jste v útoku hodně často zdvojená.
Mají nadřízené od trenéra, aby mě ubránily, aby na mě visely, a tak to dělají. Ale je příjemné. když pak přijdou po zápase, že tak tvrdý být nechtěly, ale že to měly za úkol. To k tomu samozřejmě patří.
Neříkejte, že jste se za ta léta nepřiučila nějakým trikům.
Ne, ne, já hraju čistě. A záludně už vůbec ne.
Teď rekordů máte opravdu hodně (viz box pod článkem). Ale kolonka smečí je v nejvyšší soutěži zcela volná. A přitom vím, že to dokážete.
Nevypadá to sice tak pěkně, jako když zasmečuje chlap, ale ano, sem tam to zkusím. Ale v zápase ne, to už by musela být opravdu hodně velká jistota.
Když jsme se na toto téma bavili před časem, říkala jste mi, že nejnebezpečnější na ženské smeči je dopad na zem a že nechcete zbytečně riskovat zranění.
S tím bych i dneska souhlasila. Taky hrozí, že špatně narazíte na obroučku a pak to může být nepříjemné.
Poslední přirozený talent
Prozraďte něco o svých začátcích s basketbalem.
Byly dost pozdní. Dřív jsem dělala atletiku, hlavně skok do výšky. Vyhrávala jsem i nějaké medaile, úspěchy byly, ale samozřejmě jenom mládežnické. K basketbalu jsem se dostala až v šestnácti. A v osmnácti jsem už hrála v Německu v bundeslize. Takže to i na tehdejší poměry šlo docela rychle.
Petra ReisingerováNarodila se 27. prosince 1973 v Sokolově. S basketbalem začínala v 16 letech v Karlových Varech, první profesionální angažmá nastoupila roku 1991 v německém Halle (Saale). Po dvou sezonách v Bundeslize přestoupila do Strakonic a od té doby je české nejvyšší soutěži věrná. Z jihu Čech zamířila do Karlových Varů. Nové tisicíletí pak zahájila v USK Praha, se kterým během pěti sezony vybojovala tři stříbrné ligové medaile. V roce 2006 odešla znovu do Varů a za rok a půl poté se vrací do Strakonic. Své bodově nejplodnější období zakončila v roce 2011 historickou bronzovou medailí z ligy pro jihočeský celek. A následoval další návrat, do pražské do haly na Folimanku. Namísto USK však nově působí coby kapitánka v sesterském VŠ Praha, které poprvé dovedla do play-off. Petra Reisingerová nikdy nestartovala za juniorské výběry Československa a v seniorské reprezentaci dosud neodehrála jediný oficiální zápas. Loni z nominace na ME vypadla vinou zranění. Letos je v širším výběru pro kvalifikaci na OH v Londýně. |
Co vás k přestupu od atletiky k basketbalu zlákalo?
Byl to mámin kolega z práce, který měl u basketu dvě dcery. Když mě viděl, říkal mamce, že mě musí dát na basketbal, že to jinak nejde. Ta si z toho jako nesportovec nic nedělala, sama se v tom nevyznala. Jednoho dne mi zavolal k nám domů, řekl: Sbalíš si trenky, kecky, tričko a půjdeš na trénink. Já šla a už se z haly nedostala. Úplné začátky jsou spojené s Karlovými Vary. Před dvěma lety přišel ten pán na zápas a já jsem mu dodatečně poděkovala.
Va Varech se tehdy liga nehrála, takže vaše první zkušenost v nejvyšší soutěži přišla v Německu. Proč zrovna tohle angažmá?
Do Halle tehdy odcházel pan trenér Brabec a já jsem šla s ním. Myslím, že úroveň německé a české ligy byla tou dobou stejná. Ale byla jsem nováček, takže se to těžko porovnává. Už tam jsem hrála s výbornou hráčkou Táňou Komarovovou, která přišla z Moskvy. Ta mě hodně naučila.
Vzpomenete si na první zápas, první koš v české lize?
To vůbec ne. A nepamatuju si ani ten první německý, Je to už prostě moc dávno.
A nějaký památný nebo důležitý koš?
A víte, že mě žádný nenapadá?
Tak alespoň prozraďte, které úspěchy si vybavujete, když máte nostalgickou náladu a vzpomínáte.
Samozřejmě ty, které končily medailí. Z doby, kdy jsem hrála za USK, jsou to finálové zápasy. I když jsme tehdy Brno ani jednou neporazily. A pak loňská bronzová sezona se Strakonicema. To bylo taky super. Sice jsem byla zraněná, ale poslední čtvrtfinále na Slovance jsem ještě odehrála se zlomeninou. Bylo důležité, že jsme se tam dostaly, abychom pak s Valosunem o třetí místo mohly hrát.
Stříbro z Prahy, stříbro z Dubaje
V USK Praha jste působila prvních pět let 21. století. Nezažila jste sice vrcholné období klubu, přesto jste hrála Euroligu a další evropské poháry. Berete tu dobu jako vrchol?
To by byl asi pro každého. Mezinárodní zkušenost, euroligové zápasy, to bylo samozřejmě skvělé. Opravdu se mi tu líbilo. Jen cestování bylo náročné, hlavně když jsem měla dceru malou. Bylo to stále nějaké hlídání, manžel si musel domlouvat jinak práci, ale zvládnul to. Dcera snad újmu nemá. Po sezoně se mi pak ani nechtělo nikam na dovolenou, protože to by bylo další cestování.
Jedna z vašich medailí je exotická. Ze šampionátu arabských klubů 2000 v Dubaji máte stříbro. Jak jste se k takovému angažmá dostala?
To bylo přes pana Lubora Blažka. On studoval s trenérem tuniského družstva, za které jsem tam hrála. Byla jsem předtím hráčkou Strakonic, ale ty měly už po sezoně a já byla volná. Ty tři týdny byly úplně skvělé. Zázemí perfektní. Jen basket byl přece jen slabší. Později přišly i nějaké nabídky z těchto zemí, ale to se mi opravdu nechtělo.
A nějaké nebasketbalové zážitky jste si z Dubaje přivezla?
Město jsem viděla, ale to byly všechno jen výlety ve skupinkách. Sama bych si ani netroufla. Vzpomínám na to ale ráda, třeba se Strakonicemi jsem byla na přátelských utkáních v Americe a neohromilo mě to tolik jako Dubaj. Město je to opravdu krásné.
Strakonické čtyřicítky
Většina vašich životních zápasů pochází z období uplynulých tří sezon. Zdá se tedy, že čím jste starší, tím jste lepší. Čím to?
To angažmá ve Strakonicích se opravdu povedlo. Je to určitě trenérkou Marcelou Krämer, ta hodně preferovala hru dlouhých. Vždycky říkala, že když má nejvyššího pivota v lize, bude se to hrát přes něj. Já dostávala hrozně moc míčů a zakončovala jsem z toho pod košem.
Petra Reisingerová (vlevo) z VŠ Praha obchází Zoru Škrabalovou ze Strakonic.
Petra Reisingerová (vpravo) z VŠ Praha v souboji se Zorou Škrabalovou ze Strakonic.
A také jste často odehrála celých čtyřicet minut. Byl to velký fyzický zápřah?
Já se tréninku nikdy nebála. V létě jsem se vždy připravovala svědomitě. Možná je to základ daný z atletiky, že mi běhání na stadionu nebo v lese nevadí. A když hrajete čtyřicítky, tak taky hodně naběháte. Tělo se dostane do určitého režimu a zvládá to.
Když jste šla zpět do Prahy, bylo to i proto, že jste věděla, že vás už tolik minut nečeká a že budete více v roli učitelky?
Tak to vůbec. Před sezonou jsme to s panem trenérem Tremlem neprobírali. Kolik budu hrát, záleží na něm. Byla jsem na celé zápasy zvyklá, ale když se mají mladé něco naučit, prostřídat se musíme. Já nemůžu říct, že když mě trenér vystřídá, jsem pak naštvaná, že neodehraju čtyřicet minut, to vůbec ne.
Při každé z posledních sezon jste říkala, že končíte. Jak je to letos?
My jsme se o tom s trenérem už bavili a já řekla, že bych měla chuť hrát. Sice už pár let tvrdím, že je to sezona poslední. Ale nedovedu to opustit. Prostě mě to pořád baví. Záležet to ale nebude jen ma mě, musím to probrat s manželem. Ale já bych klidně ještě hrála.
GRATULACE Z VYŠŠÍCH MÍST. Petra Reisingerová z VŠ Praha jako nejlepší střelkyně v historii Ženské basketbalové ligy. Pamětní trofej dostává od Jana Brauna, trutnovského manažera a zároveň zástupce Asociace ženských basketbalových klubů.
S manželem se ale určitě domluvíte. Je to myslím váš největší fanoušek.
Tak to ano. Fanoušek je velikej. Kdyby z jeho strany nebyla taková podpora, asi bych musela skončit už dávno. Pomáhá mi hrozně moc. On je sám sportovec, tenista. S námi není dennodenně, ve Strakonicích má tenisovou školu.
Jednou na sportovní důchod přece jen dojde. Co pak? Bude to trenérství?
O nové práci člověk moc nepřemýšlí, pokud nějakou zrovna má. Trenérství by se mi líbilo, ale ještě nevím.
Matka s dcerou v reprezentaci
Stihnete si ještě zahrát s třináctiletou dcerou Julií?
Ať počítám, jak počítám, to už asi nevyjde. Ona je ještě mlaďoučká, to by bylo hrozně brzo. Ročníkově je mladší žákyně a hraje i starší dorost. Už teď se musí otloukat s holkama až o pět let staršíma, nedovedu si představit, že hraje během roku či dvou extraligu ženskejch. Když se o tom bavíme spolu, ona mi řekne: Zápas bych si s tebou zahrála, ale trénovat s tebou nechci.
Považujete ji za větší talent, než jste byla vy?
To každopádně. Co má ona za sebou... Šikovná je a snad jí to zůstane. Zatím jí to baví.
Zjevně si to myslí i trenéři české reprezentace do šestnácti let, kteří ji vybrali mezi o dva roky starší hráčky. Ale není to pro ni příliš brzo?
S klubovou trenérkou jsme se o tom bavily, jestli není brzo. Ale pokud zvládá extraligové zápasy a je platnou hráčkou, tak proč by to nešla zkusit? Asi se uplatnila. Z nedávného turnaje v Maďarsku si přivezla dokonce ocenění all-star pětky turnaje. Když by se nedostala na mistrovství Evropy letos, pořád má naději za rok nebo za dva.
Když jsme u reprezentačních zkušeností vaší dcery: a co vy a reprezentace?
Opět jsem v širší nominaci. Doufám, že zase nepřijde zranění a že se třeba dostanu někam dál. V širších výběrech jsem byla už několikrát, ale nikdy to nevyšlo do finální dvanáctky. Zvlášť loni zranění přišlo hodně nevhod.
Nějaký červíček pochybnosti, jestli na tu vyšší úroveň ještě máte, ten nehlodá?
Pro každého sportovce je snem dostat se na olympiádu. Ale vím, že když se srovnám s jinými pivotkami v Česku, jsou to mladé holky se zkušenostmi z Euroligy. Je mi jasné, že to pro mě bude těžké. Ale naděje umírá poslední. Třeba to vyjde letos.
Petra Reisingerová a její ligová číslaHistorické zápisy 5 852 bodů - 1. místo české historie 3 127 doskoky - 1. místo ("Tolik? Ale přesto si myslím, že by jich mohlo být víc, když vidím některé zápasy na videu.") 425 bloků - 1. místo ( "Dobré, ale to mě Péťa Kulichová brzo předstihne." - V reakci na fakt, že pivotka USK ztrácí 22 bloků) 992 ztrát - 1. místo ("Taky asi vedu, co? Těch tedy je.") 424 zápasů - 3. místo ("To už je hrozné, to bych měla asi už skončit.") 37 trojek ("Dřív trenéři po dlouhých ani nechtěli, aby je trénovaly. Začala jsem je střílet až tady na USK, to se trénovalo. Ale v zápase jsem si netroufla. To až v poslední době.") Životní zápasy 70 bodů rating (43 bodů, 17 doskoků, 3 bloky, 4 zisky a 2 asistence - 19. prosince 2009 zápas BA Sparta - BK Strakonice) - 1. místo ("Byl to ten zápas proti Spartě? Jo, ten se povedl. Opravdu mi to sedlo, den s velkým D.") 65 bodů rating (43 bodů, 20 doskoků, 3 asistence a 3 zisky - 27. listopadu 2010 zápas BK Strakonice - Valosun Brno) - 2. místo 43 bodů za zápas (viz výše) - dělené 4. místo 35 bodů za poločas (27. listopadu 2010 zápas BK Strakonice - Valosun Brno) 27 doskoků za zápas (6. ledna 2010 zápas BK Strakonice - Valosun Brno) - dělené 1. místo |
