V daviscupovém finále získal domácí hrdina "pouze" dva body. O třetí ani neusiloval.
Při absenci zraněného Janka Tipsareviče se k jeho excelentní hře z posledních dvou měsíců upínaly srbské naděje i ve čtyřhře. V týdnu je pečlivě čechral emotivními prohlášeními, jak moc pro něj znamená hrát za Srbsko.
Kapitán Bogdan Obradovič ho chtěl poslat na kurt i do čtyřhry. Deblista Nenad Zimonjič plánoval, jak by se mohli ideálně na kurtu sladit. Jenže druhý hráč světa na kurt nakonec v sobotu nenastoupil. "Bylo to rozhodnutí kapitána," řekl stroze v neděli.
O den dřív se přitom jako o důvodu mluvilo zejména o jeho únavě. New York - Bělehrad - Peking - Šanghaj - Paříž - Londýn - Bělehrad, cestovní plán posledních deseti týdnů ho prý zničil. Sebevědomí ze čtyř turnajových titulů v řadě, které v pátek podpořil výhrou nad Radkem Štěpánkem, nepozvedlo dostatečně jeho energetické zásoby.
Při čtyřhře pouze na několik her zasedl na lavičku. Zbytek zápasu strávil mimo tým, nadlouho si ho prý odvedla dopingová komisařka.
Ať už byl důvod jeho absence jakýkoli, odpočinek mu zjevně prospěl, v neděli před zápasem vběhl do arény svěžím poklusem, jako by se nemohl dočkat zápasu s Berdychem.
Zarputile vyběhával útoky českého ranaře, obětavě se házel za míči. "Uvědomoval jsem si důležitost toho zápasu. Moc jsem chtěl udržet srbskou šanci," vykládal.
V transu po chybách několikrát zlostně praštil raketou o zem, afektovaně vykřikoval, na dálku napomínal čárovou rozhodčí. Když v závěru prvního setu proměnil desátý brejkbol, slavil snad emotivněji než při grandslamovém triumfu. Na lavičce máchal rukama, hlasitými pokřiky hecoval diváky k ještě většímu rachotu.
"Hrát před vlastními fanoušky je skvělý pocit. Dodávají vám energii do každého fiftýnu," chválil podporu z publika.
Čtyřiadvacet zápasů v řadě vyhrál, třináctkrát z toho porazil soupeře z Top 10. Famózním způsobem zakončil Novak Djokovič letošní sezonu. Úsměv mu přesto v neděli večer ve tváři chyběl.
