Když se před týdnem v Norsku jela kvalifikace juniorů na světový šampionát v Soči, o účast na mistrovství světa usilovalo podle lídra Světového poháru Martina Johnsruda Sundbyho kolem devíti set mladých závodníků.
Úžasná základna.
A také báječná konkurence.
Norský běžec Sundby, který dva roky za sebou ovládl celkové pořadí Světového poháru a letos má nakročeno k hattricku, vypráví: „Když to porovnáme s ostatními zeměmi, tak máme daleko širší spektrum závodníků, ze kterých můžeme vybírat.“
Kvalitních závodníků, dlužno podotknout.
Pro Nory je běžecké lyžování fenomén. Nejpopulárnější individuální zimní sport. Děti si hrají na Sundbyho, Johaugovou či Northuga. A úspěch má v Norsku lyžování i v televizi. Podle jednoho sportovního komentátora televize NRK během nedávné Tour de Ski předčily běhy ve sledovanosti i biatlon, který třeba v České republice nyní tak láká.
Norský běžec na lyžích Martin Johnsrud Sundby na trati klasické patnáctky v Novém Městě na Moravě
Úspěch v lyžování funguje jako jakýsi řetězový efekt.
Hovoří o něm český mistr světa Martin Koukal: „V Norsku mají dobré podmínky pro lyžování, mají hvězdy ve špičce, tím pádem je větší zájem médií, tím pádem se lépe shání sponzoři, zaplatíte trenéry, máte zájem mládeže. To všechno spolu souvisí.“
Norsko přitom před pár lety u mužů tolik nedominovalo. „Když se podíváte pár let zpátky, tak uvidíte, že to není jako teď. Třeba pět šest roků zpět byl Petter Northug jediný, kdo od nás patřil v chlapech do absolutní špičky,“ popisuje pro iDNES.cz Martin Johnsrud Sundby.
Ano, to lze podtrhnout.
V sezoně, končící v roce 2011, byl v celkovém pořadí Světového poháru v top desítce jen zmíněný Northug.
Pak nastal čas drobných změn.
Sundby relativně nedávnou proměnu nastínil při víkendových závodech v Novém Městě na Moravě: „Udělali jsme pár kroků, které nás zvedly. Trénujeme víc, trénujeme náročněji. Víme, že se musíme obětovat a opravdu jít za úspěchy. Dostali jsme náš tým celkově na stejnou úroveň. To je ta tréninková kultura uvnitř týmu.“
Zpovzdálí, už jako bývalý lyžař, sleduje dominanci severského státu i Martin Koukal. Nemyslí si, že by dělali v Norsku něco jinak: „Nevidím nijak významný rozdíl. V tréninkových metodách není extrémní rozdíl. Prostě je za tím tvrdá práce a trénink. Samozřejmě, že když se sejde na tréninku víc kvalitních lidí, tak je i kvalitnější trénink.“
A záhy i medailové úspěchy.
Není ale lyžování nuda, když vládne jedna země? pokládá si otázku stále více lidí.
„Víte, to je hrozně těžká otázka, na kterou se složitě hledá správná odpověď,“ zamyslí se Sundby. „Samozřejmě to tak můžete brát. V každém případě si myslím, že každý sport potřebuje nějaký tým, který vyčnívá. Ostatní se pak snaží dosáhnout jejich výkonů a učí se od nich. A také bych řekl, že to není jen v lyžování, v každém sportu někdo vyčnívá. To by se dalo říct třeba v rychlobruslení o Nizozemsku, ve skocích na lyžích o Německu a Rakousku a mohl bych pokračovat.“
Vítězná norská štafeta žen v Novém Městě na Moravě
Svůj pohled na tutéž otázku přidá i Koukal: „Samozřejmě, že bych byl radši, kdyby tam jezdili i naši reprezentanti. Ale jak říkají Norové, to není jejich problém. Oni to nebudou dělat hůř. To my se musíme snažit, abychom jim to co nejvíc znepříjemnili. A není to problém jen náš, ale celého světa, který jim nestíhá.“
Objevují se i myšlenky, že by se měl omezit počet závodníků jednoho týmu, kteří mohou startovat.
Fanouškem této myšlenky je Jiří Hamza, šéf českého biatlonu a člen organizačního týmu Světového poháru v bězích na lyžích v Novém Městě. Ten tvrdí: „Mělo by to být jako v biatlonu, kdy se to omezí třeba na šest lidí.“
Jinak nevidí světlou budoucnost v lyžování: „Jestli to takhle bude pokračovat, tak to ten sport zabije.“
Skutečně?
Lyžování každopádně stojí na křižovatce.
Kterým směrem se vydá?
