Když v předvečer rozběhů uviděla jejich rozlosování, zděsila se, že vyfasovala neoblíbenou dráhu číslo 1. „Nadšená jsem nebyla,“ přiznala. Nicméně po poradě s trenérem Jindřichem Šimánkem převrátila obavy do bojovného rozpoložení.
„Probrali jsme možné taktiky, trenér mi řekl, že když mám formu, tak se dá běžet z jakékoli dráhy. A to se i potvrdilo.“
Od úvodu svého rozběhu, k němuž na Olympijský stadion nastoupila ve středu krátce před polednem, pádila zostra.
3. DEN ME: Překážkáři postoupili do semifinále, Skřivanová po prvním dni třináctá |
„Chtěla jsem to napálit s tím, že musím mít dlouhý krok na první překážce, protože s ní mám většinou problémy i normálně, natož v první dráze, která je hodně ostrá,“ líčila Jíchová.
Strategii zvládla, a tak při náběhu do cílové rovinky vyrážela na prvním místě. Náskok ještě umocňovala, až dosáhla na první místo a čas 55,93, kterým o dvě desetiny zaostala za svým osobním maximem.
I proto propukla v rozverné oslavné gesto.
„Trošku mi spadl kámen ze srdce, že jsem splnila, co se ode mě očekávalo. Byla to úleva a zároveň euforie, že jsem doběhla první. Cílem bylo postoupit, že jsem vyhrála, byla přidaná hodnota.“
Ve středečním semifinále už ale bude mít o poznání složitější úkol. V boji o postup mezi finálovou osmičku bude soupeřit i s nasazenými protivnicemi, které rozběhy absolvovat nemusely.
ME v atletice 2022Příloha iDNES.cz |
„Myslím, že jasné adeptky na finále to mají trošku jednodušší, protože budou odpočatější. Nicméně holky na desátém dvanáctém místě, které by finále mohly být blízko, nejsou rozzávoděné a tlačí se na ně holky, které dobře běžely v rozbězích. Pro někoho je to výhoda, pro někoho ne,“ uvažuje Jíchová.
Sama věří, že se bude počítat právě mezi překážkářky, které nabudí předchozí start a že se popere o překvapivou účast v klání o medaile.
„Holky jsou hodně dobré, ale věřím, že já taky. Když si dám osobák, tak bych na finále mohla minimálně tlačit.“
Předčila dvacet let starý závod trenéra
V Mnichově zažívá ve 21 letech premiéru na velké seniorské akci. Užívá si působivé kulisy multisportovního šampionátu, stejně tak samotné atletické zápolení na ikonickém Olympijském stadionu.
K němu reprezentantku poutá i významná osobní vazba. Její trenér Šimánek zde přesně před dvaceti lety sám závodil na mistrovství Evropy, rovněž na čtyřstovce překážek. On ovšem z rozběhů nepostoupil.
„Jo, překonala jsem ho, což určitě nerad uslyší,“ smála se Jíchová. „Ale ne, jsem šťastná, že jsem mu udělala radost.“
Z vyprávění kouče se dozvěděla i popis místního atletického stánku. „Říkal, že to je nejnádhernější stadion. A měl pravdu,“ poznala sama.
Původně běhala stovku překážek, až v roce 2020 se rozhodla pro změnu na delší trať. Musela se zlepšit fyzicky, aby vydržela větší porci metrů, stejně tak mentálně, jelikož zvolila disciplínu, v níž je k úspěchu někdy potřeba i štěstí.
Když srovnává trať s deseti nástrahami s hladkým závodem, říká: „Když se vám na překážkách nepovede rytmus, tak i když máte formu, nemusíte ji prodat. Na hladké čtvrtce zase musíte pořád myslet jen na trať, což je taky náročné. Obě trati jsou těžké, ale překážky jsou trochu zábavnější.“
Když k MS chybí sedm bodů. Nadějná atletka doplatila na přísný systém |
I díky tomu, jakou někdy bývají loterií.
„Je tam strašně moc faktorů od větru, přes počasí až po psychické rozpoložení. To se mi líbí nejvíc. Překážky jsou náročné a nejsou jen o talentu, ale i o nastavení v hlavě,“ říkala Jíchová na letošním mistrovství republiky v Hodoníně.
Tehdy se zotavovala ze zaškobrtnutí o překážku z předchozího klání na Slovensku. Přivodila si zranění vazů v koleni, které ji zbrzdilo v životní sezoně, v níž si zlepšila osobák na 55,73. Dostala se tak na třetí místo českých historických tabulek za Zuzanu Hejnovou a Denisu Rosolovou.
Jíchová následně o pouhých sedm bodů ve světovém žebříčku přišla o start na mistrovství světa v Eugene.
„Když jsem se dozvěděla, že jsem pod čarou, trošku mě to mrzelo. Ale koleno jsem v tu dobu ještě neměla zahojené, takže jsem si odpočinula a přitrénovala. Hnalo mě, že je Evropa blízko. Teď už jsem tam, kde jsem byla před úrazem. Běhám bez bolesti, s radostí a sebevědomím.“
Což ukázala i v Mnichově. A ráda by se předvedla ještě víc.
