Postup do finálového klání na 5000 metrů, mezi nejlepších osm univerzálek šampionátu, zároveň 21letou Zdráhalovou vyslal i na trať, se kterou se ve své stále mladé kariéře nestihla příliš sžít.
Kolikátá vaše pětka to byla?
Myslím, že čtvrtá.
Neříkala jste si při ní: Radši budu sprinterkou?
Jo, říkala. Jenže to mi asi nevyjde. I když ani tu pětku nejspíš pravidelně jezdit nebudu a mojí nejdelší tratí bude trojka.
Celkově šlo z vaší strany o výborné mistrovství světa. Zlepšit se v porovnání s minulým šampionátem o devět míst, to je parádní kousek
Kdyby mi tohle někdo předtím řekl, nevěřila bych. Je to opravdu velký skok, jsem moc spokojená. Ale třeba k tomu přispělo i to, že na otevřené dráze se s tím každý popere jinak. A možná i nějaká ta moje škola z Collalba pomohla.
Tam však míváte při tréninku na otevřené dráze mnohem lepší podmínky než byl vytrvalý dvoudenní déšť v Amsterdamu.
To tedy jo, v Collalbu bývá led stále stejný. Jen když chumelí, je to tam hrozné. Zato tady se dalo na dráze pomalu i plavat.
Navíc časy ovlivňoval i los. Vy jste na něj nejvíce doplatila při páteční trojce, kdy vás poslal do posledního páru před úpravou ledu.
Tehdy už bylo počasí dost zlé, přesto se mi trojka nejela vyloženě špatně. Horší byla ta pětka, při ní byly podmínky ještě horší. V zatáčkách i na rovince stálo hrozně moc vody, navíc na cílové rovince foukal protivítr. To všechno bylo hodně nepříjemné.
Nikola Zdráhalová na MS v rychlobruslařském víceboji v Amsterdamu.
Naopak velmi příjemné muselo pro vás být čtvrté místo na zahajovací pětistovce, že?
To bylo krásné. I když ještě krásnější by bylo, kdybych dojela třetí. Chyběl kousíček.
Ale i tak, zajela jste ji stejně rychle jako jedna z největších favoritek víceboje de Jongová.
Což mě samotnou překvapilo.
Na trojce jste potom získala i skalpy takových hvězd, jakými jsou Blondinová a Pechsteinová. Ty se potýkaly ke konci této disciplíny s velkou krizí, dle slov trenéra Nováka „vyhnily“. Vás žádná tak silná krize na šampionátu nepotkala?
Něco podobného jsem zažila v posledním kole patnáctistovky, kdy jsem měla co dělat, abych dojela.
Nizozemští diváci sledují Nikolu Zdráhalovou v závodě na 3000 metrů během vícebojařského MS v Amsterdamu.
Jak jste si vychutnala atmosféru mistrovství?
Moc. Bylo to mé první mistrovství pod otevřeným nebem. Asi nám chtěli ukázat, jak se kdysi závodilo. Na té krupici šla technika stranou, zato jste museli pořádně přemýšlet, jak závody rozjet, abyste vydrželi se silami. Ale bylo to celé super. Holanďané ukázali, že fandí všem. Pomohlo mi, že jsem startovala většinou ve stejnou dobu jako Martina (Sáblíková), nebo i po ní. Pohybovaly jsme se pořád spolu a byla jsem díky tomu i více v klidu.
A pak jste si spolu při patnáctistovce poprvé na velké světové akci zazávodily i v jedné rozjížďce.
To bylo fajn. Plácly jsme si, zasmály jsme se. Vůbec poprvé jsme proti sobě jely při pětistovce na přípravných závodech v Inzellu a tehdy jsem upadla. Tak jsem říkala: Doufám, že nespadnu znovu. Naštěstí jsem to tentokrát ustála.
Teď zbývá jen ustát finále Světového poháru v Minsku.
Už jsem hrozně unavená, chtěla bych, aby už byl konec. Ale ještě to musím zvládnout. Čeká mě tam patnáctistovka a hromaďák, poslední dva závody.
