Když její jméno zadáte do Googlu, český odkaz na Wikipedii vám to nenajde. Jednoduše proto, že neexistuje. Ještě předloni totiž znal její jméno v atletickém světě málokdo. Za těch 24 měsíců se toho tolik změnilo...
Při mateřské Barbory Špotákové se Nikola Ogrodníková stala českou oštěpařskou jedničkou. Jedničkou, která za týden na evropském šampionátu může směle útočit na jednu z medailí.
„Jde jí to. Hází fakt dobře, má dobrou techniku, je rychlejší, má výborné nohy,“ vyjmenovává dvojnásobná olympijská šampionka přednosti své nástupkyně.
Ještě předloni byla Ogrodníková ráda, když oštěp poslala do vzdálenosti 58 metrů. Loni už atakovala 63metrovou hranici a letos si v Potchefstroomu vylepšila osobní rekord o tři metry až na 65,61 metru.
Po Špotáková a Nikole Brejchové se stala teprve třetí Češkou, která hodila za 65 metrů. „Žiju si v takovém snu, o kterém jsem před rokem vůbec netušila,“ přiznává.
A ten sen může být po šampionátu v Berlíně ještě krásnější.
Nepředváděla to, na co měla
K atletice se dostala vlastně tak trochu náhodou. Byla v páté třídě na jazykové škole v Ostravě, když jednou do třídy vstoupil Stanislav Šuška – atletický trenér z Poruby. Lákal děti na nábor nových členů a ona se rozhodla to zkusit.
Když při testech porážela i kluky, bylo jasné, že v ní dříme obrovský talent. Z Poruby se poté kvůli financím i lepším podmínkám přestěhovala do nedalekých Vítkovic a v sedmnácti získala na juniorském mistrovství Evropy bronz v sedmiboji hlavně díky povedenému oštěpu.
Nejlepší evropské oštěpařky sezony
|
Až doteď je to její jediná medaile z velkých šampionátů.
Ogrodníková totiž opakovaně nezvládala závody, na které se připravovala. „Nepředváděla jsem výkony, na které jsem v tréninku měla,“ přiznává.
Zatímco v oštěpu byla nejlepší, v dalších disciplínách strádala. I proto ji lidé v okolí přemlouvali, ať následuje cestu Špotákové. Ať se vykašle na sedmiboj a věnuje se pouze oštěpu.
„A já se tomu ze začátku bránila. Nebyla jsem si jistá, jestli je to správná cesta. Ale byla,“ vzpomíná.
Už se nerozklepu
Předloni se přestěhovala do Prahy, kde našla ideální podmínky.
„Hodně lidí se mi věnovalo, ať už trenéři či fyzioterapeuti, a víc jsem si začala uvědomovat, co to vlastně ten oštěp je,“ prozradila pro svazový web.
Také se učila od těch nejlepších. Své rady jí předával přítel a mistr světa Vítězslav Veselý a také legendární Jan Železný.
Od letošní sezony Ogrodníková spoléhá na Rudolfa Černého, který Špotákovou dovedl ke dvěma olympijským zlatům a titulům mistryně světa.
„Hodně jsme pracovali na technice, zlepšili jsme rozběh, víc jsme toho naběhali. A moje sebevědomí šlo také nahoru,“ přiznává. Jak by ne. Před sezonou si ani nebyla jistá, jestli ji pořadatelé budou zvát na mítinky Diamantové ligy.
Nejenže ji zvali, ona na nich zářila. Třetí byla v Oslu, druhá v Londýně a vyhrála v Lausanne.
„Pro sebevědomí fajn. Vím, že když mě soupeřky při prvních pokusech přehodí, já na to dokážu zareagovat. Už se nerozklepu a nezpanikařím jako dřív,“ říká.
Z dvanácti letošních startů devětkrát vyhrála, třikrát se dostala za 65metrovou hranici. Patří jí pátý a šestý nejdelší hod ze všech Evropanek. „A to je pro mě hodně důležité. Už loni jsem víc zapracovala na technice, ale tělo to moc nevzalo. Letos jsem dělala to stejné a najednou to jde,“ usmívá se.
Loni na mistrovství světa v Londýně neprošla kvalifikací. V Německu to chce napravit.
„Můžu jen překvapit, jsem pátá v tabulkách, to neberu jako tlak. Rozhodně vím, že na Evropě můžu něco předvést,“ říká.
To něco může mít klidně medailový nádech.
