Čtyřkanoe na neolympijské trati 200 metrů – Procházka, Fuksa, Netušil a Břečka – to je tady největší naděje českých barev.
„Jasně, bude to první velkej závod u nás po 58 letech. Přijde mi fandit spousta lidí. Nerozhodí mě to, jsem připravenej,“ říká háček Procházka, vůdce lodi. „V sobotní rozjížďce to doladíme.“
Kvůli šampionátu žije jen z úspor. Na podzim ho po téměř čtvrtstoletí služeb propustila Dukla. Ne jako závodníka, to už dřív, ale i z trenérského postu. Jeho svěřenci Heller s Břečkou nesplnili výkonnostní limit, evropské finále.
„Vyhodili mě jak zmuchlanej papír od sekaný. Teď jsem nezaměstnanej. Ale neřeším to a nezahálím. Dostudoval jsem FTVS, příští týden mám promoci. V srpnu čeká mistrovství světa, pak dračí lodě v Praze. Potom uvidím, co dál.“
Už v roce 1982 coby junior pádloval na mistrovství světa v Bělehradě. Většina z téměř osmi stovek účastníků račického evropského festivalu nebyla na světě. „No, napiš radši jen třetina.“
Komunistický bojkot ho připravil o olympiádu v Los Angeles 1984. Nejraději vzpomíná na první dvě světové medaile z Duisburgu 1987, stříbro ze singla – později parádní Doktorovy disciplíny – a bronz z debla s Lohniským, obě na pětistovce. „Tam se ukázalo, že má smysl, co dělám.“
Výčet jeho úspěchů přesahuje rozsah těchto novin, proto jen telegraficky: má víc než 50 domácích titulů, v roce 1987 dovedl ke světovému zlatu čtyřkanoi, s níž teď sbírá rok co rok evropské tituly. K tomu hromada dalších medailí.
Co se v kanoistice změnilo za skoro 30 let, co píše její historii? „Lodě, technika pádlování. Ale ti nejšikovnější kluci jsou nejlepší i teď.“ A doping? „Myslím, že řada východních států v tom jede programově dál. Ale dokázat to nemůžu.“
Narodil se v Hradci Králové, začínal v Pardubicích a roky strávil v Praze. Pak inspirován veslařem Chalupou a kanoistou Doktorem koupil domek v Račicích. „Sžil jsem se s tím tady.“ Před pěti lety při opravě starostovy střechy spadl z žebříku a ošklivě polámaný přišel o mistrovství světa.
Mávne rukou a vypráví dál: „Mám i další plány.“ Založil tu oddíl s názvem ČAP – což je jeho přezdívka i zkratka České akademie pádlování.
Slova kouče mají váhu. Svým svěřencům se stále vyrovná na vodě i v posilovně. „V benči (vzpírání činka vleže na lavičce nad hrudí) zvedám 160 kilo, v přítahu činky z lehu pod břicho 140 jako zamlada. Jen oběhově to je horší. Mám moc svalů.“
Nepřekvapí, že si před časem přivydělával jako vymahač dluhů. Teď touží vymoci jediný – evropské zlato z Račic.
