Chytá se za hlavu, gestikuluje, mluví si pro sebe, spíná ruce, kyne divákům, to všechno si může dovolit osamocený triumfátor v cílové rovince závodu elity na cyklokrosovém mistrovství světa. Osmadvacetiletý Richard Groenendaal z Nizozemska, jeden z nejproslulejších světových krosařů, si v nevěřícném opojení jede pro svůj druhý titul mistra světa. Ten první získal jako junior před jedenácti lety. Odhodlání Petra Dlaska rozbít nizozemsko-belgický blok ztroskotává na dvou defektech, odsuzujících ho na devatenácté místo, Radomír Šimůnek se drží své věčné úlohy být z reprezentantů nejrychlejší, končí třináctý. Byl jste tentokrát ze silných nejsilnější, nepřekvapilo vás to? slyší ještě udýcháný a zablácený Groenendaal jednu z prvních otázek. "Silný? Po třech kolech jsem byl úplně mrtvý," odpoví jezdec, burácející už od prvního okruhu v samotě, marně stíhán slovutnou společností dvou Belgičanů, Nijse a de Clercqa, i dvou Nizozemců, de Vose a van den Poela. Řev hustých špalírů podél trati, zhruba třicet tisíc lidí tam stojí, nemá na vítěze pražádný vliv. "Nic jsem neslyšel, nic jsem neviděl, jenom jsem šlapal," řekl. Stíhačka se na závěr rozdrobuje, pro stříbro a bronz v pohodě bez spurtu dojíždějí dva Belgičané, Nijs dává kavalírsky přednost de Clercqovi. Věren svému předsevzetí vrhá se do terénu Dlask. Je vpředu ve velké stíhačce za Groenendaalem vedle Belgičanů a Holanďanů jediným z ostatních týmů. Když Belgičané po sobě pokukují, váhají s tempem, mihlo se mu hlavou: nastup jim, třeba tě nechají odjet. "Ale pak jsem se za nimi schoval." Ve druhém okruhu cítí lehký náraz. "Asi jsem trefil kořen a procvaknul tak gumu." Než doběhne do depa, předjíždí jej na patnáct jezdců. Už je duševně nahlodán, ale chytá se stébla: "Snad se to dá ještě zvrátit." Jak sjíždí v dalším kole z valu umělého kopce, píchne galusku podruhé. Po prázdném zadním kole šněruje asfalt k další výměně. To už se zlomil nadobro. Dlask navlékl běžné galusky, vzhledem k blátivé trati se vzdal myšlenky použít hladký dezén. Proč dvakrát píchl? Jen náhoda? Z favoritů se to nepřihodilo nikomu. "Zřejmě jsem trochu podlehl nervozitě, všichni kolem mi říkali, musíš tam být. A nejel jsem asi tak pozorně, jak bych měl." Třinácté místo Šimůnka vyjadřuje podle něho to, co mu sezona přinesla, nucenou pauzu pro nedovolený krevní obraz a stálé potíže s kolenem. V posledním kole ve skupině s Francouzi padá. "Stálo mě to možná umístění v první desítce, ale jaký je to už rozdíl být třeba osmý nebo třináctý?" Zklamán do hlubin duše je v cíli Jiří Pospíšil. "Abych měl jiskru do kopce nebo při běhu, to tedy vůbec ne," vyznává se. "Když jsem běžel, jako bych se zastavil, předbíhali mě i lidi, o nichž vím, že běhat neumějí." Na konci rozvrácené sezony, po chřipce, statečně dodal: "Jiní byli taky nemocní." "Dost smůly, jinak solidní výkon," ohodnotil závod šéftrenér Petr Klouček.
Podrobnosti na str. II
Podrobnosti na str. II
