Těší vás vůbec vítězství, když vám tak těsně unikl limit?
Jsem strašně šťastná. Po dvou letech jsme zase zaběhla takový čas. Konečně je trénink někde vidět. Ale těch pár vteřin mě mrzí.
Před několika dny jste byla nemocná. Počítala jste s takovým časem?
Vůbec ne. Ještě před startem jsem si stříkala sprej do nosu, nejsem stoprocentně zdravá. Ale riskla jsem to a běžela jsem. Takový čas jsem však rozhodně nečekala.
Co vás mohlo o limit připravit? Byl to vítr, na který si postěžoval i vítězný Keňan Kipkosgei?
Vítr určitě hrál svou roli. Moc mi ale pomohla skupinka chlapů, s nimiž jsem běžela a mohla jsem se schovat. V cíli jsem jim šla poděkovat. Bohužel jsem se jich v závěru neudržela.Tam mi možná limit unikl.
Nešlo se ve finiši ještě víc zmáčknout?
Na dvacátém kilometru jsem věděla, že nemůžu vytuhnout. Posledních 1100 metrů jsem musela běžet pod čtyři minuty. Zkusila jsem to, ale finiš asi nebyl tak dravý. I můj manažer mi vyčítá, že nemám morálku na finiš. Neumím se trápit. Víc to dokážu v tréninku než v závodě. Kdyby mi chlapi neutekli, běžela bych na úrovni "osobáku" na čas 1:12:40. V konci jsem ale prostě vyměkla.
Zkusíte ještě limit na mistrovství světa zaběhnout?
Letos mám za sebou už tři půlmaratony, další si dám až v září. Ale třeba dostanu divokou kartu od svazu. Faschingbauerovi ji vloni také dali na mistrovství Evropy. Šampionát je za humny v Itálii. Dá se tam dojet autem, účast nebude tolik stát. Hrozně ráda bych zase reprezentovala.