"Neprožívám to. Žádné loučení na trati neproběhne," odmítá nostalgii.
"Jedu jako na poslední závod sezony a nad tím, že by byl úplně poslední, nepřemýšlím. Poslední může být tenhle i ten za rok."
Několik dnů dělí Kateřinu Neumannovou od zásadního rozhodnutí: definitivu o pokračování kariéry chce udělat v dubnu.
Pokud řekne "končím", její hvězdná kariéra dostane extrémní obrysy: zatímco derniéra by padla na moderní Sapporo, premiéru v běžeckém seriálu si odbyla v tragických podmínkách ruského Kavgolova. V roce 1992.
"Bydlení v Petrohradu, nemožnost cokoli sníst, když si to člověk nepřivezl z domova a strach si nechat lyže pět metrů od sebe, aby je nikdo nečornul," to jsou vzpomínky zlaté lyžařky na premiérový zápis ve Světovém poháru, sedmnácté místo na 15 km klasicky v ruském středisku.
Víkendový skiatlon v Sapporu by měl přinést hezčí. Tamní tratě zná. "Pěkné, ale těžké."
Vyzkoušela si je při finále Světového poháru v roce 1995. Kvůli oteplení vylosovali organizátoři závodnice elitní, červené skupiny do čela startovní listiny.
"Pět minut před startem padla černá tma, napadlo pět centimetrů sněhu a červená skupina měla nejmíň výhodné podmínky," vzpomíná na šílený závod česká lyžařka. Skončila v něm devatenáctá.
V Japonsku možná bude i prát
Japonsko jakoby jí nepřálo. Husté sněžení ji v Naganu 1998 zasypalo cestu ke zlaté olympijské medaili na 5 km klasicky. "Na sníh a počasí je to tam všelijaký, ale na Nagano mám docela hezké vzpomínky."
V původním plánu letošní sezony výjezd do země vycházejícího slunce stejně neměla, o startu ve finále Světového poháru se rozhodla po triumfu na zimních olympijských hrách. "Ale musím přiznat, že se mi úplně nechce."
Negativně působí vzdálenost. "Je rozdíl závodit ve Skandinávii a za oceánem. Nechtělo se mi od malý," netají stesk z odloučení od dcery Lucie.
Před týdnem se ocitla v jiné situaci: poolympijskou euforii v Česku ukončila odjezdem na závody Světového poháru do Skandinávie. Ve dvou závodech na severu Evropy vyválčila druhé místo.
"Dva závody v šesti dnech a pak zase rychle doma, hezky to odsejpalo," pochvaluje si, byť se nečekaně dlouho vzpamatovávala z vyčerpání po volné třicítce na Hollmenkollenu. "Ještě v úterý jsem ji hodně cítila. Marně vzpomínám na závod, který by mi dal takhle zabrat."
Navzdory tomu do Sappora ve středu odletěla. S minimální výbavou. Do vaku ukryla dva páry holí, lyže ji ze Švédska přiveze servisman Ulf Olsson. "Mám jen jednu bundu, jednu kombinézu. Nechtěla jsem tahat moc věcí. Když, tak si něco vyperu," tvrdí.
Sentimentální vzpomínky na olympijské Nagano si po příletu do Japonska nepřipouští. "Nagano je svým způsobem už pryč, spíš je to pohled do budoucna," říká o startu v Sapporu, které v příští sezoně hostí mistrovství světa.
Skutečný význam svých slov však potvrdí až v dubnu. Odpovědí na otázku: Co bude dál.
