Po porodu však ztratila sprinterskou výbušnost. Přesto do Německa musí. Za zimní prioritu si totiž určila boj o celkové vítězství ve Světovém poháru.
Velký křišťálový glóbus pro pohárovou šampionku je poslední velkou trofejí, kterou nemá. Chce ji přidat do sbírky ke světovému i olympijskému zlatu.
V luxusním penzionu na Zadově pobíhá její tříletá Lucie, zkouší své síly i na veslařském trenažéru. "Kdo si bude se mnou hrát?" zjišťuje dcera. Na větvích stromu medailovníku tu visí cenné kovy, které maminka Neumannová dobyla. Jen ta nejcennější medaile chybí.
Kde máte uloženou zlatou olympijskou medaili?
V trezoru v Praze. Teď se snažíme udělat její kopii, která by tu mohla bezstarostně viset, i když tu nejsme. Ale šlo by jen o částečnou kopii, zhotovovat přesný duplikát je zakázané.
Předtím jste vozila originál po besedách. Byl dobře hlídaný? Měl svého bodyguarda?
Jednou pro něj zřídil ochranku můj sponzor, pro kterého jsem dělala masovou akci na budějovickém náměstí. Ale na běžné besedy nebo akce s dětmi vozím medaili jen tak v kabelce, bez zvláštních bezpečnostních opatření.
Máte o ni tedy strach, nebo ne?
Bojím se, abych ji někde nezapomněla. A jakmile někam odjíždím, je pěkně pod zámkem. Ale nejsem tak úzkostlivá, abych ji ani nevytáhla z trezoru.
Vyhrála jste olympiádu i mistrovství světa. Když navrch v této zimě získáte Světový pohár, můžete si říci: Víc už jsem dokázat nemohla.
Ale kvůli tomu nelyžuju. Samozřejmě, jsou to tři největší možné triumfy v lyžování, taková ta zlatá trojkoruna. Pro mě byly dosud důležitější olympiáda a mistrovství světa. Na celkové vítězství ve Světovém poháru jsem nejspíš ten správný čas promarnila. Ale kdo ví...
Bude i bez něj vaše kariéra naplněná?
Určitě. Tím olympijským finišem na třicítku se naplnila až po okraj. Velký glóbus by byl něčím navíc.
Bonusem.
Když usínáte, promítá se vám ještě někdy ta zlatá turínská třicítka v hlavě?
To ne. Zato když na ni příležitostně koukám v televizi, mám pořád mrazení v zádech.
Dcera je čím dál náročnější
Vypráví vaše dcera Lucie o tom, jak se k vám za cílem rozběhla?
Nejvíc mluví o tom, jak měla na tvářičce namalovanou vlajku. A používá slovo Pragelato.
Jak ho používá?
Ptá se: Pojedeme zase někdy do Pradželááátaaa?
A pojedete?
Myslím, že ne. Svěťák tam žádný není. Jela bych jedině do Sestriere na sjezdovky. Ale vypravit se do Pragelata čistě jen za nostalgií, to možná až za hodně dlouho. Teď mě tam nic netáhne.
Trojskokanka Šárka Kašpárková několik let tvrdila dceři Tereze: Tohle je poslední rok, kdy maminka skáče. Slibovala jste něco podobného vaší dceři Lucii? Občas mi Lucka říká: "Nechoď už na trénink." Vysvětluju jí tedy: "Kdybych nešla na trénink, musím do práce a budu s tebou ještě míň." Takže teď se Lucka jedné korpulentní dámy, která si s ní hraje, vyptávala: "A ty chodíš do práce, nebo na trénink?" Ale že letos běhám naposledy, to jsem jí řekla. Jen nevím, jestli to potom pro ni bude výhra.
Je s ní někdy těžké pořízení?
Myslela jsem si, že nejhorší to bývá, když je dítě úplně malinké. Omyl! Jak roste, její požadavky se stupňují. Začíná to být človíček s názorem, chvílemi vzteklý a agresivní, až to není hezké. Snažím se ji vychovávat, nicméně se přikláním k názoru, že minimálně dvě třetiny své osobnosti má dítě dopředu zakódované. Některé věci prostě nezměním. A občas musím ustoupit.
V čem?
Potřebuju třeba chvíli pro sebe, tak Lucce dovolím věci, co bych jí normálně nedovolila... Ale je fakt, že díky ní ten barák opravdu žije. Jakmile vstoupí do dveří, v tu chvíli se to tu jejím neustálým žvaněním rozzáří.
Po kom je tak rozdováděná?
Máma říká, že já jsem takhle nezlobila. A druhá babička povídá, že tatínek byl taky hodnej. Tak já nevím.
S olympijským zlatem jsem víc v pohodě
Když vás teď bolela letní příprava, pomyslela jste si občas: Tohle už nikdy v životě nebudu muset podstoupit?
Největší krizi jsem měla na soustředění ve Svatém Mořici. K únavě z tréninku tam na mě padly i další věci: vědomí, že na mě doma čeká hromada starostí, i odloučení od blízkých. Tehdy jsem si říkala: Tak tohle už stačí, to už nemám zapotřebí. Naštěstí to byla relativně krátká a jediná krize.
Trenér Stanislav Frühauf je na vás pořád stejně přísný?
Určitě. Přesto je všechno mnohem uvolněnější. Ne že bychom méně trénovali. Ale když řeknu: "Stando, zejtra někam jedu," zařídíme si prostě trénink jinak.
Odpadlo s olympijským zlatem napětí, že vám něco chybí?
Do takového napětí jsem byla tlačená spíš zvenčí... Ale ano, máte pravdu. Je to klidnější, jsem víc v pohodě.
I přesto, že se vracíte k neoblíbeným sprintům? Bude to pro matku Neumannovou velká oběť objet kompletní Světový pohár i se všemi sprinty?
Oběť? Snad v tom, že si občas prodloužím pobyt mimo domov a s malou to bude organizačně náročnější. Přibude únavy a ubude mi čas k přípravě na delší tratě. Naštěstí skoro nikde není sprint samostatným závodem, abych musela cestovat jen za ním. Výjimkami jsou jen Düsseldorf a jeden závod při severském turné.
Zavzpomínejte: který sprint byl ve vašem životě zatím nejpovedenější?
V roce 2002 ve Val di Fiemme, kde jsem ostatním ve finále ujela takovým způsobem, že jsem v cílové rovince mávala divákům – a zrovna tam byli Šumaváci.
Z čeho naopak teď máte největší obavy?
Z tratí, na kterých se nedá moc předjíždět. A hlavně z první vyřazovací jízdy, kdy se jede ve čtyřech. To ještě mají všechny soupeřky spoustu sil. V posledních letech, kdykoliv jsem se při této jízdě o něco pokusila, byl to pro mě pohřeb. Takže plán zní: pokusit se postoupit z první jízdy. Potom už budou ostatním síly docházet.
Co po kariéře? Budu se učit za pochodu
Sezona je teprve na startu. Už vás někdy napadlo, co bude po ní? Hodně sportovců se děsí života po kariéře. Vy ne?
Na některé věci se těším, z jiných mám strach. Jako sportovec žiju zvláštním životem, všichni okolo mi pomáhají. Zato když jsem v Praze a řeším i jiné starosti, bývám z toho mnohem víc vynervovaná než z fyzického vypětí při tréninku. Dřív jsem usínala s čistou hlavou. Teď možná budu hůř spát – a čekají mě bezesné noci. Ale budu se učit za pochodu.
A co bude potom s českým ženským běžeckým lyžováním?
No, úplně veselé to nebude. Těžko dáme dohromady obstojnou štafetu. Ani nastupující generace není dobrá, nerýsuje se nikdo, kdo by mohl současný stav výrazně změnit.
Mrzí vás to?
Zatím to neřeším, myslím na své závodění. Ale za rok, až budu mít u televize odstup, bude mi asi smutno.
Tak se s tím pokuste něco udělat!
To je dlouhodobá práce, běh na dlouhou trať. To by asi nebylo pro mě. Musíte si vychovat lidi od dorostu. Za rok za dva nic nezměníte.
Něco se zameškalo?
Ve Švédsku nebo Finsku jim také vypadla celá jedna generace. Jenže u nás chybí výrazný dobrý typ už dvě generace. Asi je něco špatného v našem systému. Ale to mi nepřísluší hodnotit.
Poslední sezona Neumannové, co bude jiné1. Za vrchol sezony si neurčila mistrovství světa. Hlavním cílem bude boj o celkové prvenství ve Světovém poháru: o jediný titul, který dosud nezískala. |
