Je to jen "mission impossible", tedy krajně nepravděpodobná varianta? Kouč Martin Petrovický věří, že nikoli: "Doma jsme nezklamali a do Belgie také nepojedeme jen na výlet. Zkusíme postoupit."
Co po prvním čtvrtfinále převažuje? Radost, že jste s favoritem sehráli vyrovnaný zápas, nebo zklamání z porážky?
Spíš to zklamání, protože vím, že jsme mohli hrát lépe. Sice jen o trošku, ale přece. Jasný, bylo to hodně vyrovnaný, lidi to ocenili, bylo to fajn, avšak já opravdu moc dobře vím, kde jsou naše možnosti (říká důrazně).
Jaké tedy nyní vidíte šance na postup?
Hlavně o tom zatím vůbec nepřemýšlím, je to zbytečné. Chtěli bychom odehrát minimálně stejně vydařený zápas jako doma. Ale je zde spousta aspektů: třeba jaký bude vývoj, jaký trend tomu dají rozhodčí, momentální forma naše i Namuru...
Belgický trenér říká, že jeho tým ještě postup vůbec nemá jistý. To potěší, ne?
To jsou jen takové řečičky víceméně ze slušnosti, aby nevypadal jako namyšlený hlupák.
Pojďme rozebrat vaše chyby. Co musíte v odvetě vylepšit, abyste oživili šance na postup?
V prvním utkání jsem viděl malou agresivitu v obraně, prohráli jsme si to špatnou defenzivní činností. A pak jsme dělali také více nevynucených chyb, než bylo zdrávo. Ale ostudu jsme rozhodně neudělali. Zahráli jsme skoro na hranici svých možností.
Poslední dotaz: S jakým výsledkem či hrou budete ve čtvrtek v Belgii spokojen?
To je jednoduché: když uhrajeme co nejlepší výsledek.
To zní dost neurčitě...
Dobrá, rozhodně nepojedeme jen na výlet se sklopenými hlavami. Je velká škoda, že jsme po tak vyrovnaném průběhu prohráli o 12 bodů. Ale i tak naše šance žijí. Zkusíme postoupit.
