"Až zítra," odkázal nejprve na pondělní volný den. Teprve později, s miskou rýže v ruce, se rozpovídal.
Na Monte Zoncolanu jste v sobotu prožil zatím největší krizi na tomto Giru. Co se stalo?
Ztratil jsem. Věděl jsem, že ten kopec není vyloženě pro mě a že budu asi trochu trpět.
O nedělní etapě čtěte zde |
V neděli to bylo najednou ve vašem podání o něčem jiném. Proč?
Ty kopce mi víc sedly. A etapa byla dlouhá. V posledním měsíci přípravy jsem absolvoval tři čtyři tréninky, které trvaly kolem sedmi hodin, takže jsem věřil, že by to mohlo být v pořádku. Jen nikdo nepočítal, že ráno budeme mít půl hodiny transfer na start a pak že ta etapa bude trvat dokonce sedm a půl hodiny. To byl nejdelší den na kole v mém životě.
S devátým místem místem v cíli na Gardeccii jste tedy nakonec spokojený?
Myslím, že mohu být. Jediný problém byl, že jsem se vypnul na posledním kilometru.
Vypnul?
Jel jsem kousek za Nibalim a Rodriguézem, ale úplně jsem se vypnul, šel jsem do totální krize.
Hlídal jste si i mladého Nizozemce Kruijswijka, který se po sjezdu z Passo Giau pokusil zaútočit na váš bílý dres pro nejlepšího mladíka?
Ten bílý dres je příjemný, ale není to hlavní cíl. Je hezké ho mít, ale nekoukal jsem na něj.
Máte teď lepší pocit do zbylých šesti etap než po sobotě?
To hlavní pořadí a pódium pro tři nejlepší je skoro hotové. Večer se na to podíváme a v pondělí o dni volna budu dál přemýšlet, co se s tím dá udělat. Ani nevím, kolikátý teď jsem.
Osmý. Jaký tedy může být váš cíl pro zbytek Gira?
Nejdřív musím prostudovat výsledky, jak je to posunuté. Uvidíme, co půjde.
