Na to je čas. Teď ji zajímá jediné: připravit se na olympijský turnaj v Pekingu. Tam budou basketbalistky opět jediným kolektivem z Česka.
Hry v Pekingu startují za necelý měsíc. Už jste v týmu nedočkavé?
Zatím to moc nevnímáme. Asi i kvůli tomu, že teď makáme na kondici, zápasy nás čekají až za 14 dní na turnaji v Moskvě. Moc to neprožíváme, řešíme spíš volno, co kdo dělal a tak. Takže mě se ještě pořád dost ptají na svatbu.
V přípravě dostáváte hodně zabrat?
Musím říct, že jo. Tenhle týden už máme všechny dřevěný nohy. Ale radši ať přijde únava teď než na olympiádě.
Ještě před ní budete měsíc trénovat, pak spolu budete i na turnaji... Nehrozí trochu ponorková nemoc?
To víte, že hrozí, ta přijde vždycky! Ale každý má svoje video nebo počítač, když je nejhůř, tak si někam zaleze a pustí si hudbu do uší.
A do Číny se těšíte?
Měla jsem tu čest být v Pekingu už na univerziádě, třeba zahajovací ceremoniál byl skvělý zážitek. Na druhou stranu třeba z jídla mám trochu strach, ale snad to bude dobré. Lidi jsou v Číně taky celkem v pohodě, ale po třech týdnech vás stejně začne štvát všechno.
Třeba ne, když se bude dařit. Co by byl úspěch, postup ze skupiny?
Jasně, to by bylo super. Dobře, že máme hned na začátek Američanky, největší favoritky. Tenhle zápas se nebude počítat mezi důležité, rozehrajeme se, zvykneme si na prostředí.
A co vaše další soupeřky?
Všechny jsou hratelné. Mali vůbec neznáme, Španělky jsou zase náš klasický soupeř, na Nový Zéland si věříme. A Čína? Mohly bychom na ně mít, ale kdo ví, co budou předvádět před plnou halou.
A co byste chtěla předvést vy sama? V týmu už patříte ke zkušenějším.
Vím, že jsem střídající hráč. Doufám, že když se na hřiště dostanu, budu platná. Že nebudu jen podavačkou míčů.
