"Velké metropole mě nebaví. Bydlet v Piešťanech a hrát ve Zlíně, to je ideální kombinace," pochvaluje si dvaatřicetiletý Novotný, jehož medailová sbírka je výjimečná. Vedle Česka vyhrál titul v Itálii a Francii, cenné kovy získal také v Řecku a Polsku.
Do Zlína jste se vrátil po jedenácti letech. Co se tady za tu dobu změnilo?
Je to stejné, jak si to pamatuju. Nic mě nepřekvapilo.
A mělo by?
Ne, ale já to myslím pozitivně.
Marek NovotnýÚspěchy českého reprezentanta Zlín - titul (1998/98), bronz (1999/2000) Ajaccio (Francie) - nejlepší smečař francouzské ligy (2001/02), nejlepší hráč francouzské ligy (2002/03) Cannes (Francie) - titul (2004/05), stříbro (2003/04), vítěz superpoháru (2005), finále poháru (2005/06) Treviso (Itálie) - titul (2006/07), vítěz poháru (2006/07), vítěz superpoháru (2007) Patras (Řecko) - bronz (2008/09) Jastrzębski Wiegel (Polsko) - stříbro (2009/10), vítěz poháru (2009/10) |
Vaše role je ale jiná než tehdy, že?
Když jsem tady byl poprvé, hrál jsem mezi zkušenými kluky, kteří byli v mém současném věku. Stejně jako já dojížděli a snažili se dát volejbalu maximum. Já byl od mlada vždycky takový, že jsem se rozjížděl pomalu. Nezměnil jsem se, ale jsem zkušenější. Mám svůj věk, snažím se podle toho chovat.
Cítíte, že trenér Macek od vás čeká to, co před jedenácti lety plnili Zdeněk Kaláb nebo Josef Smolka?
Záleží, jak se tým sehraje. Je jiný než tehdy, jsou tu jiné typy hráčů.
Už jste se s novými spoluhráči sehrál?
Pomaličku se lepším, ale začínám cítit, že potřebuju víc, že pauza byla dlouhá.
Víc herně nebo fyzicky?
V Česku to až tak fyzicky náročné není. Ale prospívá mi, když si kvantitativně natrénuju. Získám tím větší jistotu i sebevědomí. Proto ještě nejsem na sto procentech.
Nahrávačem je Petr Zapletal, s nímž jste odehrál spoustu zápasů v reprezentaci. Pomůže to rychlejšímu sehrání?
Jasně, že je to výhoda. Na druhou stranu smečař si musí pomoct vždycky, musí si zvyknout na každého nahrávače. Spíš jsem rád, že jsou tu lidi, které znám, což se venku většinou nestane. To je na zlínském angažmá příjemné.
Nejste jediným pamětníkem působícím ve Fatře EkoSolar Zlín, který zažil historický titul. Kromě vás se na tehdejším triumfu podíleli také Přemysl Obdržálek a Petr Sedláček. Už jste si zavzpomínali na největší úspěch zdejšího volejbalu?
Když jsem přišel, pár slov jsme prohodili. Ale jinak se o tom nebavíme.
Titul jste vyhrál ve třech různých zemích. Kam řadíte ten český?
První titul je první titul.
Může zlínský tým po letech znovu vystoupit na vrchol?
Je těžké házet bulíky. Nejsem typ, který bude vykládat, že všem dáme na prdel, že jsme nejlepší. Přijde play-off, a to je úplně nová hra. V něm se tým musí spojit a jít za cílem, i když ho čeká dlouhá cesta. Parametry na to máme. Ale když se podívám na ostatní týmy, na styl hry, nedokážu to odhadnout. Byl bych rád, ale fakt to nechci zakřiknout. Musíš vyhrávat každý zápas a nekoukat se moc dopředu.
Hlavně se musíte vyvarovat kolapsu, který jste nedávno předvedli v domácím utkání s Ústím nad Labem, že?
To se nesmí stávat. Stál proti nám jasně rozložený soupeř a my jsme ho pustili do hry. Nejvíc se bojím toho, když vyhráváme nebo prohráváme o osm bodů. Přijde mi, že v takových chvílích se něco odehrává v našich hlavách. To musíme změnit.
Co si vůbec myslíte o úrovni české extraligy?
Svědčí o ní výsledky evropských pohárů, české týmy se většinou daleko nedostanou. Je jasné, že proti zemím, kde jsem hrál, je o tři třídy nižší. Ale c´est la vie.
Novotný očima trenéra Macka:"Když u nás byl Marek poprvé, byl to perspektivní hráč. Nyní jsme rádi, že můžeme těžit z jeho zkušeností, protože prošel velkými družstvy. Vždycky se říkávalo, že jeho slabší stránkou je přihrávka. |
Ve Zlíně jste se odrazil k úspěšné kariéře. Až na korsické Ajaccio jste v každém klubu získal medaili. Jaký je váš recept na úspěch?
Někdo říká, že je to náhoda, ale o něčem to musí svědčit. Člověk musí hodně přemýšlet a rozhodnout se správně, kam přestoupí. Já se asi vždycky rozhodl dobře.
Medailí máte spoustu. Máte je někde vystavené?
Mám je pověšené, ale nijak speciálně jsem je nevystavil. Nechci se s nimi chlubit. Cením si je jenom já v srdci.
Který titul považujete za nejtěžší?
Hodně těžké to bylo v Itálii, kde bylo play-off hodně dlouhé. Přišel jsem do Trevisa sbírat zkušenosti, nebyl jsem tam nejlíp placený hráč. Ale kvůli zraněním jsem odehrál celé play-off až do finále. Hodně jsem se podílel na tom, abychom se do něj dostali, a pak ho vyhráli.
A co titul ve Francii?
Tam jsme byli dobrá parta, dobře jsme načasovali formu a prdly v nás saze.
Na které angažmá vzpomínáte nejraději?
Nejvíc příjemný byl poslední rok v Cannes. Vyhráli jsme, co se dalo, vzápětí přišla nabídka z nejlepšího klubu v Itálii. Mohl jsem si zahrát v Trevisu, získat kontakty a zkušenosti.