Vztah mezi někdejší první dámou a pařížským amfiteátrem se však od té doby pročistil. Tina Turner světového tenisu ve svých třiačtyřiceti letech zahrnula French Open do plánu přípravy k návratu na wimbledonskou čtyřhru. Kvůli pomalejšímu odskoku míčů na antuce i kvůli pokušení poprvé spatřit Louvre.
"Letos to tady hodně přestavěli, nikdo pořádně neví, kam má jít," rozhlížela se Navrátilová po prvním tréninku. "Aspoň že nejsem sama, kdo si připadá ztracený." Obnovená deblová premiéra se minulý týden Navrátilové nevyvedla. S Jihoafričankou Mariaan De Swardtovou si v Madridu představovaly víc než uhrát pouhé kolo. A vyrojily se pochyby, zda na nějaké seriózní hraní Navrátilová vůbec ještě má.
"Copak se asi psalo v novinách o mém podání? Přátelé, kteří zápasy neviděli, mě uklidňovali, abych si se servisem nedělala starosti. Fakt je, že jsem nedala dvojchybu, ale některá podání povedená nebyla," přiznala Navrátilová, ovšem hned sama sebe uklidňovala: "Hrála jsem tak na půlku svých možností a Mariaan ještě méně. Když budeme hrát naplno, můžeme porazit každého, ale otázka je, jestli dokážeme ze sebe vymáčknout všechno."
Co jí tolik chybělo, že bez tenisu nemůže být? "Výhry to nejsou," tvrdí, přestože v roztrpčení z porážky v Madridu se vyhnula tiskové konferenci. "Scházela mi atmosféra velkých zápasů, pocit z toho, že jsem bývala na jednom kurtě s Grafovou, Kingovou nebo Evertovou. Právě na Chris Evertovou jsem si v Madridu vzpomněla. Určitě se divila, proč to všechno podnikám. Doufala jsem, že se budu bavit, což se sice splnilo, ale trápení to bylo také." Největším nezvykem je prý chodit na tiskové konference - snad si dělala alibi kvůli Madridu - a podávat při cvakotu dvaceti fotoaparátů.
Také v masérně musí Navrátilová pobýt mnohem déle než dřív. "Za prvé to tělo vyžaduje a za druhé jsou mi masérky věkově o hodně bližší než hráčky," poznamenala se smíchem vítězka šestapadesáti grandslamových titulů, z toho osmnácti z dvouhry.
I když Navrátilová hrála v posledních letech tenis sporadicky, nikdy nešidila fyzickou kondici. Na turnajový zápřah se ovšem připravovala originálně: jako pravé křídlo ženského hokejového týmu z Aspenu, kde léta žije. Dokonce mu pomohla k vítězství v šampionátu amerického státu Colorado. Že by ženský Jágr? "Párkrát mě holky zfaulovaly, párkrát jsem zasáhla já, takže jsem vyfasovala pár trestů, ale rukavice jsem nikdy neshazovala, to nebylo nutné," tvrdí Navrátilová, kterou nejvíc udivilo, když soupeřka, jež ji faulovala, si po zápase přišla pro podpis.
Svérázné je rovněž jméno družstva: Aspen Mother Puckers. Vybízí ke dvojsmyslu, pokud se počáteční P vymění za F. Byla by to snad nejhorší nadávka, jaká v angličtině existuje. I proto musela Navrátilová vysvětlovat: "Ano, na začátku je P." Původní jméno ovšem sedí, v týmu je prý ze šestnácti hráček deset matek. "Myslím, že v celé lize máme nejstarší věkový průměr, ale i s ním jsme všechny porazily," pyšnila se Navrátilová, která se snaží načerpat inspiraci z přenosů NHL.
Pět let mimo tenis ukázalo Navrátilové i jiný rozměr života. "Snažila jsem se nezajímat jenom o sebe, což vás sobecký tenis nenaučí. Když jsem s tenisem přestala, v určitém smyslu jsem dospěla," přiznává. Také proto nezapomněla na šest let staré pařížské extempore. "Tenkrát to byl divný den. Neměla jsem dobrou náladu a publikum na to reagovalo," řekla Navrátilová. "Teď se mi zdá, že reakce lidí jsou zase pozitivní. Snad mají radost z toho, že pořád ještě žiju."
"Letos to tady hodně přestavěli, nikdo pořádně neví, kam má jít," rozhlížela se Navrátilová po prvním tréninku. "Aspoň že nejsem sama, kdo si připadá ztracený." Obnovená deblová premiéra se minulý týden Navrátilové nevyvedla. S Jihoafričankou Mariaan De Swardtovou si v Madridu představovaly víc než uhrát pouhé kolo. A vyrojily se pochyby, zda na nějaké seriózní hraní Navrátilová vůbec ještě má.
"Copak se asi psalo v novinách o mém podání? Přátelé, kteří zápasy neviděli, mě uklidňovali, abych si se servisem nedělala starosti. Fakt je, že jsem nedala dvojchybu, ale některá podání povedená nebyla," přiznala Navrátilová, ovšem hned sama sebe uklidňovala: "Hrála jsem tak na půlku svých možností a Mariaan ještě méně. Když budeme hrát naplno, můžeme porazit každého, ale otázka je, jestli dokážeme ze sebe vymáčknout všechno."
Co jí tolik chybělo, že bez tenisu nemůže být? "Výhry to nejsou," tvrdí, přestože v roztrpčení z porážky v Madridu se vyhnula tiskové konferenci. "Scházela mi atmosféra velkých zápasů, pocit z toho, že jsem bývala na jednom kurtě s Grafovou, Kingovou nebo Evertovou. Právě na Chris Evertovou jsem si v Madridu vzpomněla. Určitě se divila, proč to všechno podnikám. Doufala jsem, že se budu bavit, což se sice splnilo, ale trápení to bylo také." Největším nezvykem je prý chodit na tiskové konference - snad si dělala alibi kvůli Madridu - a podávat při cvakotu dvaceti fotoaparátů.
Také v masérně musí Navrátilová pobýt mnohem déle než dřív. "Za prvé to tělo vyžaduje a za druhé jsou mi masérky věkově o hodně bližší než hráčky," poznamenala se smíchem vítězka šestapadesáti grandslamových titulů, z toho osmnácti z dvouhry.
I když Navrátilová hrála v posledních letech tenis sporadicky, nikdy nešidila fyzickou kondici. Na turnajový zápřah se ovšem připravovala originálně: jako pravé křídlo ženského hokejového týmu z Aspenu, kde léta žije. Dokonce mu pomohla k vítězství v šampionátu amerického státu Colorado. Že by ženský Jágr? "Párkrát mě holky zfaulovaly, párkrát jsem zasáhla já, takže jsem vyfasovala pár trestů, ale rukavice jsem nikdy neshazovala, to nebylo nutné," tvrdí Navrátilová, kterou nejvíc udivilo, když soupeřka, jež ji faulovala, si po zápase přišla pro podpis.
Svérázné je rovněž jméno družstva: Aspen Mother Puckers. Vybízí ke dvojsmyslu, pokud se počáteční P vymění za F. Byla by to snad nejhorší nadávka, jaká v angličtině existuje. I proto musela Navrátilová vysvětlovat: "Ano, na začátku je P." Původní jméno ovšem sedí, v týmu je prý ze šestnácti hráček deset matek. "Myslím, že v celé lize máme nejstarší věkový průměr, ale i s ním jsme všechny porazily," pyšnila se Navrátilová, která se snaží načerpat inspiraci z přenosů NHL.
Pět let mimo tenis ukázalo Navrátilové i jiný rozměr života. "Snažila jsem se nezajímat jenom o sebe, což vás sobecký tenis nenaučí. Když jsem s tenisem přestala, v určitém smyslu jsem dospěla," přiznává. Také proto nezapomněla na šest let staré pařížské extempore. "Tenkrát to byl divný den. Neměla jsem dobrou náladu a publikum na to reagovalo," řekla Navrátilová. "Teď se mi zdá, že reakce lidí jsou zase pozitivní. Snad mají radost z toho, že pořád ještě žiju."
